Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Květen 2018

Pomalu končí divadelní sezona

29. května 2018 v 10:30 Divadlo
V dubnu a v květnu uvedlo Divadlo Na Jezerce poslední dvě premiéry divadelní sezony. Obě představení byly komedie a opravdu komedie byly i podle následných reakcí publika. Bylo to úchvatné, tak se totiž jsmenuje jedna z uváděných komedií Je úchvatná.
Skutečný příběh Florance Foster Jenkinsové, nejhorší zpěvačky všech dob. Florance zdědila po svém otci obrovský majetek a její štědrost jí pomáhá v uskutečnění svého snu stát se zpěvačkou. Stává se mecenáškou umění a podporuje řadu spolků, které jsou za její štědrost ochotni přesvědčovat ji o tom, jak úžásná zpěvačka je. Ona si své zpívání financuje a přestože zpívat opravdu neumí a talent ji evidentně chybí, stala se slavnou. V závěru kariéry vyprodala i známou Carnegie Hall.
V hlavní roli uvidíte Jitku Sedláčkovou, která je opravdu úchvatná. Komedie, při které se určitě budete bavit.




Druhá premiéra Saturnin

Známý román Zdeňka Jirotky, který mimochodem vyhrál v roce 2009 anketu ČT Kniha mého srdce, se divákům zapsal do srdcí především z filmového zpracování. Byla jsem zvědavá, jak si Petr Vacek, Milouš z filmového zpracování, poradí s režíí na prknech, která znamenají svět. V roli Saturnina, kterou tak neodolatelně hrál Oldřich Vízner, se představil méně známý Michal Kern, ale s filmovým představitelem si opravdu nezadal, zrovna jako Jaroslava Kretschmerová v roli tety Kateřiny.
Bezvadná komedie s podtitulem:" Vítejte v časech, kdy se k sobě lidé chovali slušně" si určitě svoje diváky najde.



Začátek a konec nebo také obráceně

24. května 2018 v 18:26 Tak jde život
Každý začátek má svůj konec, ale i po konci začíná něco nového. Třeba nový začátek etapy našeho života po ukončení pracovních povinností. Končí každodenní pracovní kolotoč, děti už jsou dávno dospělé, většinou mají svůj život, vy se stanete důchodcem a před sebou máte spoustu volného času.
Pokud nejste hlídací babička nebo z vás není ještě pracující důchodce, stojíte před otázkou, co bude dál. To byl i můj problém. Najednou mi ten frmol začal chybět a rozhodně jsem nechtěla skončit s prachovkou v jedné a vařečkou v druhé ruce. Nejsem čuně, uklízím a vařím celkem pravidelně, ale jako náplň pro celý den, případně se sledováním většinou stupidních a neustále se opakujících televizních seriálů, by to bylo žalostně málo.
Začala jsem zjišťovat možnosti aktivit pro seniory v mém okolí. Měla jsem štěstí na úžasný klub Remedium, který pro seniory pořádá kurzy s celkem širokým zaměřením. Rehabilitační cvičení, jazyky pro začátečníky i pokročilé, práce na PC, úprava digitální fotografie, malba, loutkové divadlo, šikovné ruce, společenské hry, trénování paměti.
Vybrala jsem si dva různé kurzy rehabilitačního cvičení a zpočátku i angličtinu, kterou jsem ale po roce vzdala. Už pět let chodím cvičit 2x týdně a díky tomu jsem poznala dvě party bezvadných bab. Navíc jsem z nich nejmladší, tak uznejte, kdy se vám to v tomhle věku podaří.
Některé jsou starší dokonce o 15 let a já žasnu nad jejich elánem, který nezastaví ani zápal plic, operace kolene, kyčle ani vážná operace srdce. Samozřejmě, že je nutná určitá doba pro rekonvalescenci, ale jak je to jen trochu možné, vracejí se mezi nás. Mají můj obdiv už proto, že svým problémům nepodléhají a nemoc v jejich rozhovorech rozhodně není tématem č. 1.
Když se důchodkyní stala i moje kamarádka, spolužačka ze základky, začaly jsme hojně využívat možnosti dopoledních divadelních představení, převážně veřejných generálek. A je jich opravdu hodně, jenom v květnu jsme byly na čtyřech představeních.
Také jsem oprášila háček a jehlice a podle pinterestu se snažím vytvářet různé dekorace a nápady do bytu i na zahradu, hračky z ponožek i pletení z papíru.
Nakonec jsem pro volný čas náplň našla, ale začátek téhle nové cesty tak úplně jednoduchý nebyl. Na důchod se většinou těšíme v mladším věku ale když pak staneme na jeho prahu, mnohdy nevíme, co dál. Já to tak měla, ale teď je všechno jinak , důchod si užívám a doufám, že ještě budu.

Domácí repelenty

18. května 2018 v 10:30 Tak jde život
S jarním počasím přichází i doba výskytu klíšťat, komárů i jiné nepříjemné havěti. Klíšťat je i letos opravdu hodně, naše Barunka i přes antiparazitní obojek by mohla povídat.
Našla jsem na internetu několik receptů na domácí repelenty, tak se o ně podělím.

Repelent proti klíšťatům

1 sáček sušeného rozmarýnu nebo hrst čerstvého
1 l převařené vody
1 lžíce vinného octa (může být i obyčejný)

Do převařené vody nasypte rozmarýn a louhujte do vychladnutí. Přidejte lžíci octa a naplňte skleničku s rozprašovačem. Přípravek funguje na zvířata i na člověka.

Repelent z Alpy

100 ml Alpy
30 hřebíčků

Hřebíček vložíme do Alpy a necháme louhovat. Po 48 hodinách můžeme roztok použít, ale hřebíček necháme louhovat i nadále.

A jak na komáry?

Komáři nemají rádi vůni levandule. Utrhněte pár snítek levandule, promněte ji v dlaních a potřete si ji po těle. Kdyby vás komáři stejně poštípali, budete alespoň krásně vonět jako v té písničce Ty jsi má, levandulová ....




Rozkvetlé jaro

14. května 2018 v 9:30 Tak jde život
Nejsem žádný chlubílek, ale tentokrát se musím pochlubit nádherně rozkvetlou zahradou, nemůžu prostě jinak.
Přijeli jsme v pátek dopoledne a už od branky nás čekal tento pohled.




Rododendrony a azalky jsou v plném květu, přestože nemají tolik vláhy, kolik by potřebovaly. Bohužel i proto celkem rychle odkvétají, takže se z té krásné podívané asi dlouho těšit nebudeme. Teď si ale oko užívá a když se k tomu ještě přidá ptačí koncert, užije si i ucho. Možná je to poděkování za zimní úplatu slunečnicovými semínky a lojovými koulemi, nevím, ale poslouchá se to krásně.








Co je to vlastně štěstí?

11. května 2018 v 9:30
Muška, ta to určitě nebude i kdyby byla zlatá. Štěstí je takové, někdy i trochu zašmodrchané, klubko životních událostí, které nám dokáží dělat radost. Každý ve svém životě považuje za štěstí něco jiného, každý z nás o něm máme trochu jinou představu a některé věci bereme tak nějak samozřejmě. I když ne vždy to samozřejmost je.
Pro mne je štěstí, že
jsem se narodila milujícím rodičům i prarodičům
jsem měla střechu nad hlavou a vlastní postel
jsem nikdy nepoznala hlad a ovoce i sladkosti byly jednou z těch samozřejmostí
jsem díky matce švadleně chodila pěkně oblečená
jsem po střední škole okamžitě našla práci, která mě celkem bavila a s malými obměnami vydržela do důchodu
jsem našla bezvadného chlapa se kterým to táhneme už 45 let
jsme vychovali slušné a snad i spokojené děti, i když to někdy byl sakra záhul
jsme mohli trávit krásné dovolené u nás i v zahraničí
máme chatu s nádhernou zahradou, kde je nám moc fajn
nás provázejí choroby celkem běžné vzhledem k věku
Někomu se může zdát, že to není to pravé štěstí, ale já to tak beru, já to tak cítím, to je štěstí.

Krásně to řekl Jan Werich

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší.









-

Modrá je dobrá, ale ta žlutá

8. května 2018 v 18:19 Tak jde život
Modrá je dobrá, s tím souhlasím, ale letošní jaro to s tou žlutou trochu přehání. Trochu dost. Nevadí mi žlutá barva. Sluníčko, zářivé žluté květy, čerstvě vylíhnutá kuřátka, žlutá na oblečení, to všechno je fajn . Ale žlutý pyl, kterého je letos snad ještě víc než v loňském roce, ten mi teda vadí, a to tak, že hodně.
Stůl, lavice i podlahu v altánku jsem uklízela každý den. Díky teplému počasí jsou na chatě otevřená všechna okna i dveře, a tak utírám prach, žlutý prach. Vítr ho roznáší úplně všude. Umyté auto už druhý den neví, že bylo umyté a po návratu domů boj pokračuje. Vytřít balkon, umýt parapety, opět prach v celém bytě.
Není to kvetoucí řepka, která se kolem nás široko daleko nevyskytuje, ale kvetoucí smrky, borovice a jedle. Těch máme na zahradě celkem dost a když se do nich opře vítr, valí se kolem nás žlutý mrak.
I doma máme výhled do parku, kde samozřejmě nechybí spousta smrků. Takže si tu žlutou opravdu "užíváme". Lituji alergiky, ti to v tomto období nemají vůbec jednoduché. A to je teprve začátek, znám to, máme alergika v rodině. Jeho čas s nástupem kvetoucích trav teprve přijde.



Skvělé norské detektivky

4. května 2018 v 10:30 Knihy a knížky
V poslední době čtu hodně ráda severské detektivky. Samozřejmě, že ne všechny jsou úplně ty nej, ale poslední norský autor, na kterého jsem narazila v knihovně celkem náhodou, mě doslova nadchnul.
Samuel Bjork, spisovatel, hudební skladatel, frontman několika hudebních skupin. Jeho kniha V lese visí anděl byla nominována na Cenu norských knihkupců a v Norsku se stala senzací.
Dovolím si uvést část internetové recenze:
Zcela brilantní norská detektivka, která má všechno, co si lze od dobrého příběhu přát. Nesmírně napínavou zápletku, jež v sobě skrývá hrůzná tajemství. Působivé vystižení míst, na kterých se děj odehrává.
Jeho druhá, neméně skvěla detektivka Sova opět přináší napínavou záplatku a roztáčí pátrání po vrahovi na plné obrátky.
Milovníkům detektivky doporučuji.


Tak to už je asi závislost

1. května 2018 v 20:29 Tak jde život
Pět dnů na chatě, zahrádka, postupně nádherně rozkvétající rododendrony a azalky, sluníčko, prostě paráda. Ale jedna chybička by se přeci jenom našla, vlastně spíš chyba. Absence možnosti připojení k internetu. To by samo o sobě tolik nevadilo, ale absence blogu, to už je jiná. A tak jsem zjistila, že jsem prostě regulérní závislák.
Máme trochu problém s připojením, ale řešení existuje, tak příště už zásadně jenom s noťasem. Tentokrát byla možnost připojení pouze v místní restauraci. Při sobotním obědě jsem alespoň na chvilku zapnula tablet, abych nahlédla na blog, ale byla to jen taková rychlovka, a to není to pravé ořechové.
Napadá mě, že by to vlastně také bylo řešení. Restaurace má nejenom možnost připojení k Wi-Fi, ale má také dobré pivo. Ovšem při pravidelné každodenní návštěvě by nemuselo zůstat jenom u jedné závislosti. Tak tato možnost padá, i když ...