Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Duben 2018

Úplně jednoduchá otázka

27. dubna 2018 v 9:30 Tak jde život
Skoro každá otázka a následná odpověď může být pro někoho právě ta důležitá, možná vůbec ta nejdůležitější. Pro mne nemusí znamenat nic, pro jiného může být i otázkou života a smrti. Každý máme poněkud jiný úhel pohledu, pro každého je v životě důležité něco jiného. Máme jinak nastavené hodnoty a priority, které si většinou přinášíme z dětství, z výchovy od našich rodičů a prarodičů.
Jsme rozdílní v pohledu na vzdělání, majetek, životní hodnoty, náboženství, partnerské vztahy nebo vztah k přírodě.
I tak, na první pohled banální otázka, Jak to dopadlo? může v životě každého z nás sehrát obrovskou roli a dotyčnému obrátit život doslova naruby. Aniž to tušíme, po jejím zodpovězení se možná náš život podstatně změní a naše kroky povedou úplně jiným směrem, než se původně zdálo.
Otázka krátká, důsledky mnohdy obrovské. Jak to dopadlo se ptáme například po přijímacích zkouškách na školu, po výběrovém řízení do nového zaměstnání, po výsledcích zdravotního vyšetření, po těhotenském testu, po rozvodu, po žádostech téměř na cokoliv.
A odpovědi jsou pro další život nesmírně důležité, protože možná právě teď stojíme na rozcestí našeho dosavadního života. Ať už je ta cesta jakákoli, ať je to volba šťastná.



Jaro nebo léto?

24. dubna 2018 v 10:30 Tak jde život
Tenhle víkend byl vážně super. Podle teploty na teploměru jsem měla pocit, že jsem jaro zdárně zaspala a probudila se až do nádherného léta.
Teplo mám ráda, ale zase ne až moc. V zimě občas spím i při otevřeném okně, takže chladnější počasí také můžu, ale zase ne až moc. Je to se mnou v tomto směru trochu složitější, což může potvrdit můj muž.
V pátek jsme odjeli na chatu. Vždy, když z ní odjíždíme, máme kamna připravená na další náš příjezd. Pak už stačí jen škrtnout sirkou, dřevo začne krásně praskat a za chvíli je v celé chatě příjemné teploučko, které miluje i naše Barča. I tentokrát bylo vše připravené, protože když mám pocit chladu, dokážu si klidně zatopit i během léta. Ne moc, ale tak napříjemno. Hlavně večer.
Tentokrát ovšem zůstala kamna nedotčená a tak připravená na další příjezd. Snad si ani nepamatuji, kdy byl duben tak teplý, jako ten letošní. Opět padaly teplotní rekordy. Člověk se s abnormálními výkyvy počasí srovnat tak nějak dokáže, ale pro přírodu to rozhodně tak jednoduché není. Ještě není konec dubna a nějaký ten mrazík může klidně přijít. Snad si ta matička příroda zase poradí, ostatně jako už mnohokrát.




Freddie Mercury

21. dubna 2018 v 9:30 Divadlo
Tak tohle byla vážně bomba, nejen pro milovníky skupiny Queen a především Freddieho Marcuryho.
Autor a režisér Karel Janák napsal pro Divadlo Radka Brzobohatého tak trochu netradiční muzkál, než na jaké jsme si zvykli v současné době. Jde o životní příběh Freddieho, který vůbec nebyl jednoduchý, ať už v osobním životě, ale i v počátcích prosazování skupiny na hudební nebe. Měl geniální hlas, stal se super hvězdou, miloval všechny, ale svoji největší životní lásku ztratil. Přesto byla Mary poslední člověk, který s ním byl do posledních chvil jeho života.
Představení je plné energie, živá kapela perfektní, hodně, ale opravdu hodně kvalitní zpěv, humor a spousta emocí.
Úžasná volba při obsazení hlavní role frontmanem skupiny Queenie Michaelem Kluchem, mimochodem mně do té doby neznámým. Jeho zpěv je naprosto bezkonkurenční a zahanbit se nedá ani v činoherních scénách, ve kterých se objeví např. Jiří Korn, Rudolf Hrušínský nejml. nebo Simona Postlerová.
Ocenila jsem titulky nad jevištěm, angličtinou nevládnu a skladby znám právě jenom jako skladby a texty mi unikají. A to je fakt škoda, protože právě z textů písní se o životě, láskách a pocitech hodně dozvíme.
Závěrečná děkovačka ve stoje byla hodně emoční, slzičky kapaly u mne i v okolí.
Budetel-li mít možnost, určitě ji využijte, stojí to opravdu za to.



A to zjistili jak?

17. dubna 2018 v 18:14 Tak jde život
Hodně ráda sleduji televizní pořady o přírodě a vzhledem k tomu, že naladit můžeme celkem dost kanálů s touto tematikou, dívat se je opravdu na co. Ne, že bych u televize trávila zbytek svého života, tak moc mě to zase nebaví, ale při tristním výběru našich pořadů je to volba více než dobrá.
Cestopisy, fauna i flóra, poučení i zábava ze všech možných a někdy i nemožných míst naší planety. Nedávno jsem sledovala dokument ze Skalistých hor na západě Spojených států, kam moje nožka určitě nikdy nevkročí.
Nádherná příroda, úžasné záběry, ale pár informací mě opravdu hodně překvapilo. Pár jsou dvě a tady jsou.
První byla o jakémsi stromě, který v horách roste a od dob objevení Ameriky Kolumbem se jeho objem zvětšil o pouhých 15 cm. Nějak jsem nechápala, kdo tam ten strom tenkrát objevil a přeměřil. Samozřejmě matematika je věda věd, tak jsem pochopila, že to vlastně zase takový problém není a na inkriminovaném stromě byl pouze naznačen jeho pomalý růst.
Druhá informace už je ale vážně nepochopitelná. Mluvím za sebe, možná to pro vás taková záhada nebude. Tak schválně.
Medvěd hnědý je všežravec, ale 60-80% jeho stravy je rostlinného původu. Část živočišné stravy tvoří larvy brouků, kukly mravenců, různý hmyz, ryby, savci, dokáže zaútočit i na větší zvířata. To samozřejmě chápu. Ale informaci o tom, že dokáže denně sežrat 40 000 můr nebo podobných jedinců, to mi nedá spát. Teda dá, spím ráda, ale pořád mi v hlavě vrtá, jak se to, proboha, dá spočítat? Smějící se



Když chybí rozum, cit nepomůže

12. dubna 2018 v 17:21 Tak jde život
Původně jsem na TT nechtěla psát nic. Dnešní doporučený dopis mě fakt donutil k tématu něco málo napsat, neboť rozum mi zůstává stát a cit je mi k ničemu.
Ale od začátku. Máme tříletou jorkšírku Barču, která zřejmě pochopila, že se dostala do rodiny důchodců, a proto příliš dlouhé procházky nevyžaduje. Začátkem února jsme na jedné takové byli a cestou narazili na dva mladé příslušníky městské policie. Barča je miluje, všechny policisty. Mají v naší ulici služebnu a ona už jako štěně vyžadovala jejich pozornost a té se jí vždycky bohatě dostalo. Dostalo se jí pozornosti i tentokrát. Byla zkontrolována, zda máme čip. Čip máme, ale zřejmě prý nejsme evidováni na Magistrátu hl. města. Čip je evidovaný v Národním registru majitelů zvířat, na městské části trvalého bydliště je Barča nahlášená, dostala psí známku a složenky na poplatek ze psů dostáváme pravidelně.
V čem je problém? Neznalost zákona neomlouvá. Následovalo přihlášení na Magistrátu a za pár dní předvolání na naši městskou část k podání vysvětlení. Vše se vysvětlilo, věc mohu považovat za vyřízenou.
Dnešní doporučený dopis s červeným pruhem mne fakt rozsekal. Všechny zákony, vyhlášky a nařízení nebudu vypisovat, ale asi takhle: Obviněná se uznává vinnou ze spáchání přestupku a obviněné se ukládá trest napomenutí.
Obviněná se dostavila k předvolání, doložila, zaregistrovala .... Správní orgán uložitl trest napomenutí, neboť přestupek výrazně neohrozil společnost.
Vyjádření má dvě strany A4 a já mám pořád dojem, že šlo vlastně o h.... !
Už aspoň vím, proč máme tolik celkem dobře placených úředníků. Jeden očipovaný a řádně, v místě bydliště, přihlášený pes jich dokáže zaměstnat hned několik. Na Magistrátu, na místním úřadě i u Barčou milovaných měšťáků.
Hlava mi to nebere, rozum se nepřestává divit a cit? Ten mi je v tomto případě úplně nanic.



Pražská Stromovka

10. dubna 2018 v 10:30 Tak jde život
Královská obora nebo také Stromovka je největším pražským parkem. Každý z návštěvníků si tady najde to svoje. Procházky po upravených cestách, projížďky na kole nebo in-line bruslích, několik dětských hřišť nebo možnost jen tak si lehnout do trávy. Tuhle možnost jsme fakt nevyužili, ale v teplých letních měsících tuto možnost určitě využije hodně zájemců.
V roce 2016 byly v parku nově vybudovány dva rybníky a nová vodní koryta. O rok později proběhla oprava všech cest s propojením nové vodní plochy.
Součástí parku je i známá Šlechtova restaurace, která pochází ze 17. století a byla vystavěna jako barokní letohrádek. Osud restaurace je tristní, v 60. letech byla znárodněna a vzhleldem k dezolátnímu stavu později uzavřena. Teprve v červnu loňského roku se dočkala začátku rekonstrukce, která by měla trvat dva roky. Po jejím dokončení by se do budovy opět měla vrátit kavárna a restaurace.
Když jsme Stromovku navštívili, počasí nebylo zrovna přívětivé, ale i tak byla odpolední procházka příjemná.



Mozkový trénink

6. dubna 2018 v 13:30 Hrátky s češtinou
Už jsem svoje závitky nepotrápila docela dost dlouho, a tak jsem si tentokrát vybrala, ne zrovna lehké, písmeno Z. Žádná Magnesia Litera z toho nebude, ale v mém věku se mozek nějak trénovat musí, a tak je tu další pokus.

Zvěrolékařka Zdena ze Zábřehu začala zušlechťovat zarostlou zeleninovou zahrádku. Zvečera zažene zvířectvo, zalévá, zpravidla zahradu zavlažuje. Zamkne zděné zádveří, zatáhne záclonku, ze zvyku zkonzumuje zmrzlinu.
Zamilovaný zoollog Zbyněk ze zoologické zahrady zajel za Zdenkou. Zastavil za zahradou. Zlomil zrezivělý zámek. Zděšená Zdena znepokojeně zaječela, zneklidněla, zhasla, začala zařizovat záchranu.
Zbyněk zareagoval. Začal zabarikádovanou Zdenu zachraňovat. Zamilovanou Zdeničku zklidnil známým zvoláním.
Zbyňku, Zbyňku zajíkavě zahrozila zcela zkroušená Zdena.



Vlk také sliboval

3. dubna 2018 v 13:30 Tak jde život
Zase jsem se nechala nachytat. Meteorologové na Velikonoce předpovídali déšť, zimu, studený vítr a někde ještě pár centimetrů nového sněhu. Vzhledem k takové předpovědi jsme se rozhodli zůstat doma a chatička tak byla další týden opuštěná.
Vítr v neděli fučel, to je pravda, ale jinak bylo celé svátky docela pěkně. O to víc mě mrzí, že jsme uvěřili a neodjeli. Jó, vlk taky sliboval. Docela už se těším i na tu práci na zahradě, ale vzhledem k tomu, že práce není zajíc ani ten velikonoční, tak ona počká, ta neuteče.
V neděli jsem se alespoň zašla podívat na velikonoční šrumec velkoměsta a udělala pár fotek. Poměr domácích a hostů byl jednoznačný. Pražáci ujeli ze své matičky a ta byla plná zahraničních turistů.
Ale příště už také ujedu, snad nebude chumelit.