Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Červenec 2017

Pomalu se loučíme

Pondělí v 13:30 Tak jde život
S Jihočeským krajem se pomalu loučíme, a tak ještě posledním navštíveným městem byl Jindřichův Hradec. Město má pro své návštěvníky spoustu lákadel, mezi ty hlavní patří například hrad a zámek se zahradou a renesančním Rondelem, černá kuchyně, ve které vařila Bílá paní kaši pro místní chudinu, Krýzovy jesličky, největší lidový mechanický betlém na světě. Výlet si můžete udělat parníkem nebo úzkokolejkou do oblasti Česká Kanada.
Při zpáteční cestě domů jsme nemohli opomenout vodní zámek Červená Lhota, kde se také natáčely pohádky a filmy, např. Zlatovláska nebo Svatby pana Voka.
Zámek nabízí k prohlídce nádherné interiéry, které byly v této podobě obývány až do roku 1945. Projít se můžete anglickým parkem nebo se lodičkou projet po zámeckém rybníku.
Zámek Červená Lhota byl Národním památkovým ústavem zařazen mezi trojici nejpohádkovějších hradů a zámků v ČR. A jako v pohádce se tam určitě budete cítit.




Zámek princezny Krasomily

Pátek v 13:30 Tak jde život
Při pobytu v Třeboni jsme vyrazili na výlet, na zámek Hluboká. Byla jsem doslova nadšená, vidět totiž tu nádheru na vlastní oči stojí opravdu za to.
Brány zámku pyšné princezny Krasomily jsou otevřené po celý rok. Můžete navštívit bohaté interiéry v několika prohlídkových okruzích nebo zvolit venkovní prohlídku s návštěvou zámeckého parku s cizokrajnými dřevinami.
Zámek patřil Schwanzenbergům, kteří zde bydleli do roku 1939. Poslední majitel Adolf emigroval před nacisty do zámoří a do Československa se již nevrátil. V roce 1945 byl zámek zestátněn.

Vezměte za kliku a můžete se kochat ...




Třeboň, město nejen rybářů

18. července 2017 v 13:09 Tak jde život
Na červenec jsme si naplánovali návštěvu lázeňského města Třeboň. Čtyřdenní pobyt s wellness balíčkem byl zajištěn v příjemném hotelu Zlatá hvězda přímo na náměstí historické části města. Že se jedná o rybářskou oblast poznáte samozřejmě podle velkého počtu nádherných rybníků i sádek plných třeboňských kaprů, z nichž mnozí skončí na našich vánočních stolech jako tradiční pochoutka.
Dalším znakem jsou místní restaurace a hospody, které snad všechny mají na jídelním lístku hned několik druhů ryb v různých úpravách. Několik způsobů úpravy kapra jsme nemohli neochutnat, zvláště když v celé porci nenajdete téměř žádnou kostičku. Kapr je výborná ryba nejenom jako klasika s bramborovým salátem, navíc v místních restauracích naprosto čerstvý, prostě bez chybičky.
Třeboň se nám líbila, zvláště stará část města se zámkem a přilehlým parkem. Procházkou po hrázi rybníka Svět jsme se dostali k novogotické stavbě Schwarzenberské hrobky, postavené ve tvaru šestiúhelníku. Nahlédli jsme do děkanského kostela Panny Marie Královny a sv. Jiljí, zmiňovaný jako farní už v roce 1280 a nakonec navštívili pivovar Bohemia Regent.




Všichni přece chceme žít

14. července 2017 v 14:00 Tak jde život
Abychom mohli žít, musíme žít z něčeho, co nás živí a hlavně uživí.
Moc se mi líbí citát Marka Twaina, který to vyjádřil takto:

Čas od času navštívím lékaře, nechám se vyšetřit, protože i lékař musí (z něčeho) žít. Potom dojdu do lékárny pro léky, protože i lékárník chce žít.
Následně ty léky vyliji do kanálu - protože i já chci žít.





Když se urodí

10. července 2017 v 14:00 Tak jde život
Někomu se zadaří tak, že jeho úroda zeleniny a brambor dohání ostatní zemědělce v okolí k nekontrolovatelné závisti, jiní budí v okolí svými čerstvě narozenými štěňaty nadšené výkřiky typu jejda, oh, ach, nádhera, ťuťu, ňuňu, miláčkové.
A právě takové výkřiky se teď ozývají u našich známých, kde se jejich fence border kolie narodilo osm krásných štěňátek, 5 kluků a tři holky.
Dneska už mají 4 týdny, no, nejsou k sežrání?



Motýl nebo kolibřík?

6. července 2017 v 15:10 Tak jde život
Už v minulém roce jsem si všimla zvláštního tvorečka, který přilétal na truhlíky s petúniemi a dlouhým sosáčkem nasával nektar. Za letu vlastně stojí na místě a neustálým kmitáním křídel připomíná malého kolibříka. Také jsem si myslela, že je to kolibřík, ale vzhledem k tomu, že kolibříci u nás nežijí, vrtalo mi to hlavou. Co to vlastně je?
Zjistila jsem, že se jedná o motýla dlouhozobku svízelovou, která se v našich zahradách a na loukách objevuje v květnu a červnu. Koncem léta migrují na jih, do teplejších krajin Evropy a na jaře příštího roku opět přilétají. Vyskytují se i v severní Africe a Asii.
Zkoušela jsem ji vyfotit, ale na to jsem příliš velký fotografický neználek, tak jsem si vypůjčila fotky z internetu.




Naše hrdinka

2. července 2017 v 15:53 Tak jde život
Barunka už zase nemá kámošku, páníčkové se vrátili z dovolené, a tak se Jessy vrací domů, do hor.
Je zajímavé, že ona je jediný pes, kterého se Barča nebojí a pravděpodobně to není tím, že by se ty dvě nějak víc znaly. Společně se vidí tak dvakrát do roka, příště to zřejmě budou zase až vánoční svátky.
Od štěněcího věku má problémy s ostatními pejsky, nikdy ji žádný pes nenapadl, když nepočítám, že ji při prvním venčení počůral nějaký psí gentleman. Přiběhl, zvedl nožku a zase v klidu odkráčel, a to doslova. Že by to byl ten traumatický zážitek?
Opravdu nemá důvod být tak vystrašená, ale při každém venčení je ve střehu. Jakmile se blíží nějaký pes, okamžitě chce být neviditelná, připlácne se k chodníku a čeká. Většinou si ji ani nevšimnou, přesto vyčkává, co bude. A nemusí to být zrovna žádný obr, stačil by i pes velikosti krabičky od zápalek.
Ovšem za plotem, to je jiná hrdinka, cítí se bezpečně a nedávno si dokonce vyskakovala i na koně, na kterém se jeho majitel projížděl na louce za plotem.
Je to prostě hrdinka, ale naše !