Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Listopad 2016

A jak to bude dál ?

28. listopadu 2016 v 18:46 Tak jde život
Tentokrát mě téma týdne tak trochu rozhodilo, ne pro svů obsah, ale pro zvolený jazyk v názvu.
Vím, že znalost angličtiny je v dnešní době dost důležitá, malé děti mnohdy začínají s výukou už v mateřské školce a studenti se bez ní prostě neobejdou. Lidé středního věku a i mnozí senioři navštěvují jazykové kurzy, a tak jsou většinou dobře jazykově vybaveni. A to je naprosto v pořádku. Usnadní nebo umožní jim to práci v zahraničí, zpříjemní pobyt na zahraniční dovolené, zjednodušuje jim práci s moderními technologiemi. Proti tomu se opravdu nedá nic namítnout.
Ale žijeme v Česku, komunikujeme v češtině, zakládáme a píšeme blogy, do kterých přispíváme samozřejmě také v češtině.
V jakém jazyce bude prezentováno další téma? Jak to bude dál?
Comment peut-elle continuer?
Wie geht es weiter?
Nasil devam edecek?
Nebo to snad bude v arabštině, jejíž písmo připomíná rozsypaný čaj a můj počítač to neumí, nebo snad činské znaky?
Já prosím o češtinu a věřím, že nejenom za sebe.


Potěšení pro dušičku

22. listopadu 2016 v 19:37 Divadlo
Dneska jsem byla potěšit svoji dušičku, a to přímo v Národním divadle. Naposledy jsem tam byla jako malá holka a od té doby ve Vltavě proteklo hodně, hodně vody.
Tentokrát se jednalo o veřejnou generálku představení Pýcha a předsudek.
Snad nejznámější román anglické spisovatelky Jane Austenové z prostředí anglického venkova, líčí vztahy rodiny Bennetových. Vlastně jediným problémem paní Bennetové, která se velmi iniciativně věnuje společenským vztahům v okolí, je co nejrychleji a nejvýhodněji provdat pět svých dcer. Poklidný a všední život je narušen příchodem nového souseda, mladého, bohatého pana Bingleye a jeho nepříjemného a pyšného přítele pana Darcyho. Staré křivdy a nepřátelství mezi mladými muži vyplave na povrch po příchodu vojenského regimentu s pohledným panem Wickhamem.
Hlavním tématem však zůstává snaha matky provdat co nejlépe své dcery za bohaté a mocné muže. Hlavní ženská postava Elizabeth zpodobňuje inteligencí, bystrostí a smyslem pro humor samotnou autorku.
Představení se mi moc líbilo, režisér Daniel Špinar ho zasadil do modernější doby než byla doba vydání románu (1813) a myslím, že i dnešním divákům nebo čtenářům má co říct a donutí k zamyšlení.
Kniha byla již několikrát zfilmována, naposledy v roce 2006, kde hlavní ženskou roli Elizabeth hrála Keira Knightley a pana Darcyho Mathew MacFagyen.


A vem si síťovku

16. listopadu 2016 v 16:58 Retro vzpomínky
Ti dříve narození určitě pamatují nákupní tašku, síťovku. Dříve nebyly igelitové ani papírové tašky, a proto síťovku měla v kabelce snad každá žena. Nákupy se v ničem jiném nenosily, a tak vždycky, když mě moje maminka poslala na nákup, nezapomněla dodat: "A vem si síťovku."
Tento jednoduchý, ale geniální vynález vznikl ve Žďáru nad Sázavou, jeho autorem je Vavřín Krčil. Původně obchodoval s vlasovými síťkami, které byly ve své době módní a žádané nejenom u nás, ale i v zahraničí. Síťky skupoval od rodin, které se síťováním podomácku živili. Každá móda ovšem jednou končí, a tak časem začal klesat i zájem o tyto výrobky. Vavřín Krčil byl obchodník, který se jen tak lehce nevzdával, a proto přišly na svět síťovky nákupní. Brzo si našly místo na trhu a z Vysočiny se začaly vyvážet do Kanady, Francie, Německa i do zemí severní Afriky. Vavřín Krčil bohužel neměl dostatek peněz k získání mezinárodního patentu. Po proniknutí na zahraniční trhy se proto později začaly vyrábět ve Švýcarsku a Itálii.
V současné době se síťovky pomalu začínají do našich obchodů zase vracet. Jsou pružné, skladné, prostorné, ekologické, vyráběné z recyklovaného polyesteru.
V kabelce mnoho místa nezaberou a vždycky jsou po ruce.


Ty víš kdo

11. listopadu 2016 v 20:13
Už jsem z těch politických tanečků fakt otrávená. Ale tohle mě vážně pobavilo.
Už víte, kdo je teta? Jen doufám, že to je opravdu jenom vtip Mlčící MlčícíMlčící


Podzimní procházka Prahou

7. listopadu 2016 v 17:17 Tak jde život
O víkendu jsme vyrazili na procházku pod Pražský hrad do kouzelného Nového Světa. Nový Svět získal své jméno proto, že byl vybudován mimo Hradčany, jako nové místo v podhradí. Při obrovském požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541 vyhořel a jeho rozvoj přineslo 16. až 18. století, kdy se zástavba postupně rozrostla až k Jelenímu příkopu.
Za první republiky žila v domcích převážně chudina a lidé, kteří byli služebně vázáni k Hradu. Bída, hlad a velká nezaměstnanost byly pro tuto oblast typické. V malých místnostech se tísnily početné chudé rodiny, někdy i s deseti dětmi. Za pěkného počasí se proto místní život přenášel do ulic a přilehlých dvorečků. Mezi domky visely šňůry s prádlem a místní kolorit tak připomínal italské uličky. Proto bylo toto místo vyhledáváno filmaři už za první republiky a nejinak je tomu i dnes.
Na Novém Světě kdysi bydlel například dánský hvězdář a alchymista Tycho Brahe. Žili zde i mnozí režiséři, výtvarníci, spisovatelé a bohémové např. Karel Kachyňa, Jindřich Polák, Milan Knížák, Bořek Šípek, Jan Švankmajer, Jan Zrzavý.

Každého určitě překvapí roubená chalupa s šindelovou střechou, kterou by u Pražského hradu čekal málokdo. Říká se jí U Raka, podle potoku Brusnice, na kterém bylo raků hodně. V současnosti slouží jako romantický hotýlek.



Návštěvníky určitě upoutá i minidomeček s jedním oknem, který nemá dveře, pouze v omítce naznačený rám. Vchází se do něj z vedlejšího domu.




Nejzajímavější dům na Novém Světě je U Zlaté hvězdy s krásným domovním znamením a malou pavlačí. V přízemí domu je malá, útulná kavárnička, jejímž francouzským oknem je vidět do Jeleního příkopu s potokem Brusnice.



Kouzelná část kolem Pražského hradu stojí určitě za návštěvu, při návštěvě Prahy si nenechte ujít.

Je třeba zabít blbou náladu

2. listopadu 2016 v 19:16 Knihy a knížky
Chcete si zlepšit náladu? V tomto, ne zrovna vlídném počasí, většina z nás asi ano. Doporučuji autorku Marcelu Mlynářovou a jakoukoli její knížku, protože bavit se při čtení určitě budete. Marcela Mlynářová píše od roku 1999. Námětem pro její knihy byl její, ne vždy lehký život, což v případě trojnásobné matky samoživitelky snad ani jinak být nemůže. Přes všechny nástrahy, které si pro ni život přichystal, jsou všechny knížky psané s humorem autorce vlastní. Jednotlivé kapitoly mají spád a čtenáře nutí pokračovat ve čtení až do samého konce knihy.
Určitě se budete rádi vracet, třeba jen k přečtení jedné či dvou kapitol pro zlepšení nálady a pro zasmání.

V padesáti na začátku

Život rozvedené, trojnásobné matky není opravdu pro ženu nijak záviděníhodný, zvláště když je třeba celou rodinku uživit. Děj se odehrává po sametové revoluci, kdy ženy po padesátce, s téměř nulovou znalostí počítačů a bez jazykové vybavenosti neměly moc jednoduchou pozici při volbě nebo změně zaměstnání. (Ta situace se ovšem nijak nezměnila, pro zaměstnavatele je většinou 40 let už hodně přes čáru). Téma není moc vtipné ani humorné, ale v tomto případě je opak pravdou.

Z lodiček do holin

Děj zachycuje období ženy, zvyklé na pohodlné bydlení v centru Prahy rozhodnuté přestěhovat se na samotu v pohraničí. Opouští společenský život, přátele a začíná si sama budovat nový život uprostřed lesů. Rekonstrukce staré chalupy přináší spoustu starostí ale i humorných situací při řešení přestavby.

Kdo nehřeší, nežije

Veselé i vtipné čtení ze života autorky nás zavede mimo jiné i do oděvního atelieru Vysoké školy umělecko-průmyslové. V krejčovské dílně atelieru navrhují studenti vyšších ročníků modely, které následně autorka při zkouškách studentů předvádí, čímž si nějakou korunu přivydělává. Skupinu studentů tvořili budoucí velmi schopní návrháři známí doma i v zahraničí, např. Daniela Flejšarová, Josef Ťapťuch nebo Blanka Kyselová-Matragi.
Autorka se později stala i úspěšnou modelkou Pragoděvu, a tak nechybí ani líčení akcí typu Liberecké výstavní trhy.
Některé příběhy nejsou moc veselé a o jejím životě si musí obrázek udělat každý sám. Její život prostě takový byl. Jednou nahoře, jednou dole.