Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Říjen 2016

Tenhle "šuplíček" prostě nemám

28. října 2016 v 16:01 Moje tvoření
Ruční práce pro mne nikdy velká zábava nebyla, vlastně mě to nebavilo. Snad jen když jsem si jako holka šila na malé gumové panenky a potom na mateřské dovolené, kdy jsem pletla dětské svetry a háčkovala čepičky. Potom hodně dlouho nic. Změna přišla s důchodem. Začalo to háčkovanými zvonečky, medvědy, výrobou a zdobením různých věnečků, a to nejen těch vánočních.
Zjistila jsem, že to jde, že mě to baví a tvoření se paradoxně stalo mým koníčkem. Bohužel mi chybí vlastní nápady, fantazie většinou také nic moc, tenhle celkem důležitý "šuplíček" v hlavě prostě nemám. Ale mám oblíbené inspirativní časopisy, internetové stránky pro šikovné ručičky, úžasný portál Pinterest, kde mohu vesele opisovat od těch nápaditějších a kreativních. Nápadů a návodů je tam opravdu dost a dost.
Zaujalo mne např. zdobení sklenic a lahví jutou, provázkem, krajkou a třeba barevnými knoflíky. Docela prima nápad na dárek.





Témata týdne

24. října 2016 v 17:06 Hrátky s češtinou
Tak tady trochu trnu, trvale tápu. Trend tajemných textařů tvoří tak trochu temná, trpká témata. Třeba tajné touhy těla, tušení tvrdé tlačenice tchán-tchýně, trapná tajemství, těžká těhotenství, tloustnutí, tlačení termínů, touhy, trápení.
Tlumte tentokrát těžká témata, tragédie. Tvořte týdně tak trochu typické texty, toužebné, teploučké, tradiční.
Tady teď textujte, trénujte talent. Tentokrát tady tuším tak trochu terno, tomu tleskám.
Tvrdá tvorba tohle TT. Těžký terén, trochu trápení, trochu tréma.



Postel a Nobelova cena

17. října 2016 v 18:57 Tak jde život
Právě v těchto dnech se předává Nobelova cena za fyziku, za literaturu, za mír ....
Nobelova cena je ocenění za zásadní vědecký výzkum, technické objevy a přínos lidské společnosti.
Postel je vlastně technický objev a o přínosu lidské společnosti není pochyb. Původně bylo místo určené na spaní vystlané suchou trávou, trávu později nahradily zvířecí kůže. Než z těchto koutů v jeskyních dospělo lidstvo až do dnešní podoby postele, muselo uběhnout hodně vody.
Určitě vznik moderních lůžek probíhal i na základě mnohých vědeckých výzkumů, a proto si myslím, že pro nobelovku jsou splněny všechny podmínky.
Neznám příjemnější pocit, než po celodenním pinožení natáhnout unavené tělo do voňavé postele s nadýchanými polštáři. Občas se s rozkoší natáhnu i odpoledne s pěknou knížkou nebo prostě jen tak. Ve svém věku už mám nárok, a tak odpočívám. Umím to celkem na dost vysoké úrovni.
Postel je prostě jedinečný vynález, ve kterém se odehrávají ty nejkrásnější okamžiky života. Stvoření a narození. Většinu z nás tam ovšem čeká i ta smutnější etepa, věčný spánek. Tak už to ale v tom životě prostě je.
Ke známému rčení: pes, přítel člověka , bych přidala ještě jedno. Postel, nejlepší přítel člověka. Já to tak prostě cítím.
Na závěr ještě Murphyho zákon, se kterým teda fakt nemůžu souhlasit.
"Leži-li na pohovce muž - regeneruje se.
Žena však ležením na pohovce zanedbává domácnost"

Což takhle dát si květák

11. října 2016 v 16:38 Vaření, smažení, pečení
Podzim je mimo jiné i časem dostupnosti květáků, a tak jsem dva recepty, které jsou v naší rodině dost oblíbené, připravila i pro vás.

Květákové placičky

1 menší květák, sůl, muškátový květ, 2 vejce, 3 lžíce hrubé mouky, olej na smažení

Květák omyjeme a syrový na struhadle nastrouháme (větší otvory). Přidáme sůl, trochu muškátového květu, mouku a žloutky. Promícháme a nakonec do směsi lehce vmícháme z bílků ušlehaný sníh. Lžící tvarujeme placičky a na rozpáleném oleji z obou stran osmažíme do zlatova.

Zapečený květák s uzeným masem

Rozpis je pro 2 osoby

1/2 menšího povařeného květáku, 30 dkg vařeného uzeného masa (může být anglická slanina), 5 větších ve slupce uvařených brambor, 2 vejce, máslo, sůl, pepř

Zapékací misku vymažeme máslem a poklademe na plátky nakrájenými bramborami, osolíme a opepříme. Přidáme nadrobno nasekaný květák, vrstvu uzeného masa a opět zasypeme květákem a posolíme a opepříme. Poslední vrstvu tvoří brambory, na které dáme kousky másla a vložíme do rozpálené trouby. Necháme zapéct 15 minut, zalijeme rozkvedlanými vejci a pečeme do zezlátnutí brambor.

Divadelní sezóna začíná

7. října 2016 v 17:06 Divadlo
Divadelní sezóna právě začíná, a tak si ji nemůžeme nechat utéct. Začátkem září jsme s kamarádkou navštívily dvě veřejné generálky.
V divadle Na Fidlovačce to byla skvělá komedie Famílie. Autor Joe DiPietro diváky seznamuje se dvěma odlišnými generacemi, s prarodiči z otcovy i matčiny strany a jejich vnukem. Celá rodina žije již dlouho v Americe, ale prarodiče pocházejí z Itálie, a tak jejich pravidelná nedělní setkání provází vřelá a velmi živá atmosféra. Občas se cítíte jako doma. zvláště při "péči" babiček o vnukovo vhodné stravování, přestože se už dávno nejedná o malého kloučka. Samozřejmě, že nejde jen o vhodné jídlo, ale i o vztahy a život jako takový.
V rolích babiček jsou naprosto kouzelné Eliška Balzerová a Ludmila Molínová.



Divadlo na Vinohradech naopak uvedlo drama Její pastorkyňa. Příběh vdovy Kostelničky a její nevlastní dcery Jenůfy je celkem dobře známý. Světovou proslulost získalo drama i vzhledem k tomu, že ho Leoš Janáček zpracoval ve své opeře.
Hlavní roli Kostelničky hraje Dagmar Havlová a musím říct, že naprosto excelentně. Herečka je opravdu velmi dobrá, ať už si o ní jako o člověku můžeme myslet cokoli. Chvílema jsem při jejích výstupech měla vlhké oči a husí kůži po celém těle.Její dceru Jenůfu hraje talentovaná studentka DAMU Tereza Terberová. Musím říct, že rozhodně v pozadí nezůstala a díky jejímu talentu o ní určitě ještě uslyšíme.


Vzpomínáte na tu krásu ?

1. října 2016 v 23:03 Retro vzpomínky
Začátkem letošního roku se během jednoho měsíce rozrostla rodina mojí kamarádky o dvě krásné vnučky. Samozřejmě jsme vyrazily do obchodů s dětským oblečením a při té příležitosti zavzpomínaly na dobu, kdy se narodily naše děti a do jakých "modelů" jsme je v té době oblékaly.
V současné době je problém vybrat z toho neskutečného množství nádherných věcí, tenkrát byl problém vůbec něco pěkného sehnat. Občas se poštěstilo, ale já teď chci ukázat opravdu jen část toho, do čeho se běžně oblékala miminka, později nazývaná Husákovy děti.

dupačky a svetříky


čepičky



punčocháče a zástěrky



zimní kombinéza


botičky