Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Vstávej, jsou tady Rusáci

26. srpna 2016 v 16:42 |  Tak jde život
Ne, nechci psát o srpnových událostech v roce 68, o tom se psalo všude dost. Pro mne je to jen takový oslí můstek na vzpomínky s mými kamarádkami "dopisovatelkami".
Jako holka jsem si strašně ráda dopisovala s dívkami, které jsem sama poznala třeba o prázdninách nebo jsem jejich adresy získala jiným způsobem. Nebyly to Češky.
Ještě na základní škole bylo celkem oblíbené dopisování s Ruskou, tam jsem také získala adresu.
Blondýna Irina z města Perm. Psaly jsme si docela dlouho a na její tlusté obálky jsem se vždycky moc těšila. Šťourala jsem prstem v dopisní schránce a celá natěšená běžela domů, co asi Irina posílá. Bylo to téměř vždycky stejné: pohledy, obaly od bonbonů nebo čokolád, občas její fotka. Na pohledech byla typická lesní zátiší většinou s břízkami různých velikostí. Skončila školní docházka, skončilo dopisování.
Další mojí "dopisovatelkou" byla Monique z Francie. S tou jsem se seznámila o prázdninách na Balatonu. Byla malá, černovlasá, účes Mireille Mathieu. Ona anglicky uměla, já s jedním rokem nepovinné angličtiny na tom nemohla být hůř. Ale domluvily jsme se a dokonce jsme si opravdu psaly. Skoro dva roky. V jejích dopisech už ty pohledy byly o něčem jiném. Nádherně barevné, lesklé pohlednice Paříže, Francouzské riviéry, překrásně zdobená přáníčka k narozeninám nebo k novému roku. Fotky nebo výstřižky z barevných časopisů francouzských herců a zpěváků. Tenkrát to bylo fakt něco!
Vilma, blondýna z Holandska. Její adresu jsem měla od mojí kamarádky z ekonomky. Psala si s Vilminou sestřenicí, kterou pozvala do Prahy na návštěvu. Opravdu přijela a já jsem se s nimi jeden večer vydala do víru velkoměsta. Byly jsme na večeři, procházely se večerní Prahou a přestože se naše jazykové znalosti posunuly na stupeň dva roky nepovinné angličtiny, bavily jsme se výborně. O příštích prázdninách byla moje kamarádka pozvána do Holandska. I přes tu chabou znalost jazyka jela, strávila tam asi 10 dní a domů přijela nadšená. Kdo tenkrát mohl poznat alespoň kousek Holandska na vlastní oči? Opravdu málokdo.
Marika, brunetka z Košic. Tu jsem poznala přes inzerát v jednom časopise. Chtěla si vyměňovat fotky zpěváků a milovala Karla Gotta.
Byly tenkrát prázdniny a před naší chatou se objevila neznámá dívka. Představila se jako Marika a prý za mnou přijela do Prahy. Doma nikoho nezastihla a přes paní správcovou v našem domě zjistila adresu, a tak se vydala na další cestu. Nemohli jsme uvěřit, že dorazila z Košic přes Prahu až na naši chatu. Moji rodiče nás odvezli zpátky do Prahy, abychom Marice tu naší stověžatou trochu předvedli. Hrad ani jiné památky ji teda moc nezajímaly. Mariku zajímal jen božský Kája. Fotky, fotky, gramofonové desky. Asi po čtyřech dnech nadšeně odjížděla i s Kájou.
Zřejmě jako poděkování poslala Bídníky od V. Huga, 3. díly. Tenkrát se učila někde v tiskárně.
Rok po návštěvě Mariky, opět prázdniny. Poměrně brzo ráno mě budí děda se slovy: vstávej, jsou tady Rusáci. První mne napadlo, že tentokrát asi přijela Irina z Permu. Bohužel, Irina to nebyla.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. srpna 2016 v 16:58 | Reagovat

Smutné probuzení... Ale jsi dobrá, já se strašně styděla psát se s ruskou. Mohla jsem to zkusit, dali nám adresy několika holek. V Sedmičce pionýrů taky občas vydalibnějakou tu zahraniční adresu k dopisování. Stačilo ji přepsat na obálku,  ale to bylo nad mé síly. Proto pred tebou smekám... :-)  :-)  :-)

2 Růža Růža | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 16:59 | Reagovat

Evko, hezké vzpomínání. Já si na střední škole dopisovala se studentkou z textilní průmyslovky, která byla na Slovensku a naše textilní průmyslovka s ní měla družbu. Bohužel si nepamatuji její jméno, ani, kde škola byla. Dopisování moc dlouho netrvalo. Možná bych někde našla její fotku.
To ráno, které zmiňuješ, si moc dobře pamatuju. Naši vstávali do práce a v dráťáku hlásili, že naše hranice překročila cizí vojska. Byla jsem vyplašená jedenáctiletá holka, která se hrozně bála, že bude válka.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2016 v 17:01 | Reagovat

Velmi, velmi silný příběh. Těžko se dokážu vcítit do toho, co jsi prožila, jelikož jsem v této době ještě nebyla na světě...muselo to být období plné strachu.

4 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 19:06 | Reagovat

Evi, pěkně jsi to sepsala, s kým jsi si dopisovala. :-)
Já možná také s Ruskou, na to už si moc nepamatuji.
Dlouho jsem si psala s jedním Bulharem a Slovenkou. Kde jsem přišla k jejich adresám, už nevím. Asi ve škole.
Bulhar se jmenoval Dimitrij a byl z Burgasu.
Na jméno Slovenky si teď nemohu vzpomenout, ale mám ho na jazyku. :D  Bydlela v Žilině a jednou jsme se setkaly, když jsme jeli s partou z gymplu do Malé Fatry.

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. srpna 2016 v 19:32 | Reagovat

[1]: Dřív bylo dopisování s Ruskou celkem běžnou záležitostí, to nebylo žádné hrdinství :-D  :-D  :-D

[2]: Ze začátku jsem vůbec nic nechápala, ale pak, když jsem viděla slzy v očích mého dědy, pak jsem se také začala bát :-(

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 26. srpna 2016 v 19:35 | Reagovat

[3]: Celé to období před tou "návštěvou" bylo celkem fajn, potom bylo hůř ;-)

[4]: Jé, v Burgasu jsme byli s dětmi kdysi dávno na dovolené :-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 20:06 | Reagovat

Psala jsem si s Ruskou Ninou z Moskvy. Její maminka byla vdova, tatínek pocházel z Uralu a padl ve II. sv.válce. Po delší přestávce, už jako vdaná jsem jí napsala a její maminka jí to -také vdané - předala. Pak jsme si psaly dost dlouho spíš jen pozdravy s přestávkami a  dokonce v červenci 1989 jsme se setkaly, ale asi za rok jsem psala zbytečně, odpověď nepřišla. Nina mi při setkání povyprávěla, jak to u nich s poštou chodí,.Pošťákovi se buď chce nebo nechce a tak zřejmě z ČSR už dopisy nepředával. Ona asi myslela, že psát nemá, nevím...Obdivovala ČR, viděla v ní Západ.

8 Jarka Jarka | Web | 27. srpna 2016 v 8:48 | Reagovat

Taky jsem si chvíli psala s Ruskou, ale je to tak dlouho, že už si ani nepamatuji, jak se jmenovala, ovšem na ty její pohledy v obálce si pamatuji a vím, že se mi tenkrát moc líbily. :-) Ty jsi byla mnohem akčnější a dopisovala sis i s tak zvaným "západem" a dokonce se s těmi lidmi setkala! Karla Gotta jsem taky milovala a vlastně ho mám ráda pořád. ;-)

9 beallara beallara | Web | 27. srpna 2016 v 11:48 | Reagovat

Evičko, mě se u Tebe zase tak krásně četlo :-)  :-)  :-)  :-)
Také jsem měla svojí Rusku, psaly jsme si spolu od páté třídy do konce základní školy a musím říct, že i já jsem se strašně těšila na její dopisy,byly to narvané obálky, nádherně barevné a dokonce jsme si vyměňovaly balíčky, máma jí tenkrát sehnala saténovou noční košilku...měli z toho vánoce celá vesnice...děkuji za krásné připomenutí založených vzpomínek, já se za to nestyděla, byl to čas malin nezralých :-)  :-)  :-)

10 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 27. srpna 2016 v 14:35 | Reagovat

[7]: I mně přišel na adresu k mým rodičům dopis, zda mám děti a jestli si také nechtějí psát. Už ani nevím, jestli to psala Irina nebo její maminka, to už si nepamatuju, ale moje děti zájem neměly :-)

[8]: Hodně mě to bavilo, protože jsem strašně ráda dostávala dopisy i pohledy a když se ve schránce objevil nějaký dopis, tak to jsem byla celá šťastná :-)

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 27. srpna 2016 v 14:40 | Reagovat

Simčo, vzpomínám, že jsem také dostala balíček, směju se ještě dneska. Byl tam malý, plastový model Lomonosovovy univerzity :D Že bych se měla stydět, to mě nenapadlo ani ve snu :-)  :-)  :-)

12 slunecnyden slunecnyden | Web | 27. srpna 2016 v 17:59 | Reagovat

Škoda toho konce a začátku, mohlo to být bezstarostné, laskavé a vtipné vzpomínání. Taky jsem si psala a vyměňovala kalendáříky a pohledy. Ten kluk byl z Ukrajiny a nechci vůbec domýšlet, co se s ním stalo. Revoluce  nám to naše psaní nějak zatrhla... Jsme se od Rusů odklonili na úplně jinou stranu, ruštinu nahradila angličtina, a tak nějak skončilo i naše psaní.

13 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 27. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

[12]: Nemyslím, že by to zatrhla revoluce, ale zájmy lidí se změnily :-)

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 14:41 | Reagovat

Dopisovala jsem si s kamarádkami ze SSSR. Stejné radosti, dárečky v dopisech - pohlednice, samolepky, odznáčky, kalendáříky. Pak jsem jela do SSSR do pionýrského tábora jako odměnu za soutěž v ruském jazyce. Tam jsem poznala jednu, s kterou jsem si roky psala, bylo nám tenkrát 13. No a pak se vdala a byl konec pohádky, už jsem o ní neslyšela. :-)

15 helena-b helena-b | Web | 28. srpna 2016 v 15:40 | Reagovat

I já jsem měla svoji Rusku, jmenovala se Galja :-). Ty krásné barevné obálky, nacpané, jak se tu píše a tak trošku voňavé, občas s odznáčkem Lenina :-D .
Taková byla doba a bylo to naše dětství.
[3]: Období strachu bych sem netahala. Je vidět, že naši mladí mají "své" informace.
Pak jsem si dlouho psala s Bulharem, byl to krásný kluk, teď je už z něho dědeček... Jo a také s Němkou s NDR. Kde jsou ty časy. Ale byla to radost. :-)

16 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 28. srpna 2016 v 16:45 | Reagovat

[14]: Dopisování byla většinou záležitost školních let, potom už přicházely jiné radosti i starosti :-)

[15]: Helenko, také na to ráda vzpomínám :-) Mám pocit, že i ten Lenin se tam tenkrát objevil a nějaká ta rudá hvězda určitě také :-D

17 Jana Jana | Web | 28. srpna 2016 v 20:56 | Reagovat

Moje rusanda se jmenovala Oxana. Tvoje vyprávění začalo hezky, jen ten konec moc veselý není. :-( Když přijeli, tak jsem ještě nebyla na světe, ale když odjížděli, bydlela jsem v Milovicích, takže jsem měla tu čest se s nimi setkávat.

18 Ježurka Ježurka | Web | 29. srpna 2016 v 13:48 | Reagovat

Evičko, krásné vzpomínky. Já si nedávno vzpomněla, jak jsem si psala s jednou Ruskou, která ale byla v Talinu. Tam to bylo už tenkrát trochu jinak a ona měla 3 děti. Já byla taky vdaná, ale pak jsme přestaly. A taky jsem měla hodně kamarádek ze Slovenska. Tam se jeden domluvil lehce. :-)

19 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 29. srpna 2016 v 14:18 | Reagovat

Při čtení tohoto článku mi běhá mráz po zádech, takové to mravenčení dojetím na něčím, co bylo a není a bylo to hezké a kdo ví, co je s těmi lidmi dneska. Já jsem si dopisovala s Taťánou z Leningradu a ona mi zase posílala známky. Takové ty celé aršíky. Také odznaky. Byl to svátek, když jsem dostala tu obálku olemovanou barevnými pruhy. Dostala jsem i pár balíčků. Ještě si vybavuji tu vůni plyšového medvídka. Jmenoval se Mališek. Také jsem dostala tester s typickými těžkými ruskými vůněmi a flakon Živých květů. :-) Další, s kým jsem si dopisovala byl chlapec ze Sarajeva. Byl o dva roky starší, pamatuju si jen na jméno Boban. Kvůli němu jsem si koupila Chorvatsko-český slovník, ale stačilo pár přeložených dopisů a pak už jsem slovník ani nepotřebovala. Chtěl u nás studovat filmovou režii. Nikdy jsme se nesetkali. Kde asi jsou?....

20 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. srpna 2016 v 15:51 | Reagovat

[17]: Milovice to dříve bývalo takové malé Rusko. Tam se normálně člověk bez povolení nedostal. To už je ale fakt historie ;-)  :-)

[18]: Slovenštinu jsme brali samozřejmě, všichni jsme jí rozuměli. Dneska už to může být pro mládež a děti docela problém :-)

[19]: Také by mne docela zajímaly osudy těch lidiček, to už asi nezjistím. Ale vzpomínky, ty zůstávají :-)  :-)  :-)

21 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 18:25 | Reagovat

Silné zážitky jsi měla, zajímavě jsi to popsala... ;-)

22 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 30. srpna 2016 v 20:24 | Reagovat

[21]: Docela ráda na to dopisování vzpomínám, na tu poslední návštěvu fakt ne ;-)

23 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 23:26 | Reagovat

Donutila si me zavzpominat na me dopisovani. Byla dve. Obe pres inzerat. Prvne mi bylo asi 12, psala jsem si s holcinou z Ceskeho Krumlova. Posilali jsme si taky cokoladky, fotky, samolepky...a tak. A pak druhe, bylo mi 14, kdy jsem odpovedela na inzerat, v nemz maminka hledala kamarada/ku pro sveho postizeneho syna... dopisovani bylo moc mile,bohuzel casto z nemocnicniho luzka. Jmenoval se Michal, bylo mu 19 a to postizeni byla rakovina jater. Tak jsem ve 14 v slzach cetla "sve" prvni parte...

24 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 31. srpna 2016 v 11:20 | Reagovat

[23]: Marti, tak to je moc smutné vzpomínání. Věřím, že jsi Michalovi alespoň trochu pomohla zapomenout na tu sviňskou nemoc, která si, bohužel, vybírá i mezi dětmi a mladými lidmi :-(

25 Radka Radka | Web | 31. srpna 2016 v 18:22 | Reagovat

Hezky jsi to napsala, Evi. Na toto dopisování si také moc dobře pamatuji. Psala jsem si Polkou (to mě bavilo) a povinně s Ruskou (to už méně). A pak s Němcem Heikem ( do toho jsem byla na dálku zamilovaná). V dnešní době fb komunikace je to už opravdu retro vzpomínka, ale hezká. Naše děti netuší, o jaké dobrodružství přichází :-). Ale jsem ročník 77, takže 21.srpen znám jen z dokumentů...

26 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 31. srpna 2016 v 19:33 | Reagovat

[25]: Při dnešních možnostech už to je opravdu retro. Ale něco to do sebe mělo, to očekávání dopisu a následná radost, když se ve schránce objevila vytoužená obálka :-)

27 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. září 2016 v 22:02 | Reagovat

To jsou moc pěkné vzpomínky, náhodou, a dopisovala sis s těmi dívkami dost dlouho a navíc i osobní setkání, to je přece pěkné. :-)

28 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. září 2016 v 22:03 | Reagovat

(Vzpomínám si, že jako děcka školou povinná jsme si taky dopisovaly s ruskými dětmi, dokonce byly i inzeráty tohoto typu, ale většinou to časem nějak vyšumělo. U vás byla opravdu výdrž daleko výraznější. :-)

29 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 3. září 2016 v 16:25 | Reagovat

[28]: Vzpomínám na to ráda a docela by mne zajímalo, jaký je teď jejich život :-)

30 Miloš Miloš | Web | 15. září 2016 v 22:19 | Reagovat

S těmi se asi moc dopisovat nedalo.

31 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 18. září 2016 v 15:37 | Reagovat

[30]: No to fakt ne, ale byla jsem po těchto prázdninách na chmelu a některé holky s touto "návštěvou" udržovaly docela těsné kontakty ;-)  :-(

32 Jitka Jitka | Web | 1. října 2016 v 10:40 | Reagovat

Taky jsem si dopisovala s Ruskou, byla z Klinu. Zrovna před pár dny jsem narazila na její fotku a přemýšlela jak asi žije. Taky jsem se těšila na její dopisy, na obrázky, pohledy a různé maličkosti. Všechno už zmizelo, ale panenku, kterou jsem od ní dostala někdy v sedmé třídě, tak tu mám dodnes. Dostala jméno po ní ...Lidunka.
Pak jsem tu ještě narazila na fotku Markuse, ten byl z NDR a nějaký čas jsme si psali...tuším, že rusky.
Na to smutné si taky pamatuji...měla jsem tenkrát spalničky a s bratrem jsme koukali přes okno, jak po ulici jezdí tanky...jen jsme ještě nechápali proč...bylo nám 6 a 4 roky..

33 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 3. října 2016 v 21:32 | Reagovat

[32]: Ráda si zavzpomínám, jak jsem netrpělivě čekala na dopisy a ze školy chodila načuhovat do dopisní schránky. Také by mne zajímalo jak se jim v životě daří :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama