Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Květen 2016

Končí divadelní sezona

30. května 2016 v 16:07 Divadlo
Letošní divadelní sezona už pomalu končí, a tak jsem měla možnost navštívit ještě dvě předpremiéry. Divadlo Na Vinohradech uvedlo hru B. Shawa Pygmalion, která je celkem dost známá, a proto Vám přiblížím druhé představení z divadla Na Fidlovačce.

Skvělá komedie Magor amerického dramatika Larryho Shuea v divadle Na Fidlovačce.
Architekt Willum, který si s životem tak trochu neví rady, žije s kamarádem Axelem, divadelním kritikem, který potřebuje pro svůj život dostatečnou zásobu alkoholu a suchý humor. Třetím do party je budoucí televizní rosnička Tamsy, která již dlouho miluje Willuma.
Na svoji narozeninovou oslavu Willum pozve i bohatého obchodníka s rodinou, pro kterého projektuje hotel. Poklidný večírek silně naruší příchod Ricka, který Willumovi ve Vietnamu zachránil život, aniž by se tenkrát nechal poznat. Přesto mu Willum slíbil, že pro něho v životě udělá cokoliv.
Rick je člověk, který nemá žádné sociální cítění, ale určitě má příznaky skutečného bláznovství. Usadí se Willumovi v bytě, začne mu ničit soukromý i pracovní život, odmítá z bytu odejít.
Humor i kritické situace včetně bezvadných hereckých výkonů jsou opravdu lákadlem. Roli magora Ricka úžasně hraje Jakub Slach (přiznám se, že do té doby pro mne neznámý), v dalších rolíchse představí Marie Doležalová, Martina Randová, Zdeněk Maryška, Lukáš Rous.
Dobrý skutek se nemusí vždycky vyplatit, a proto pozor na to, co komu slibujete, aby se vám život neobrátil naruby.


Musím se pochlubit

24. května 2016 v 19:40 Moje tvoření
Ruční práce nebyly nikdy mojí silnou stránkou i přišití pitomého knoflíku jsem prostě nesnášela. Když si ale manžel připravil a navlékl jehlu, že si teda ty knoflíky přišije sám, tak jsem se pochlapila (nebo asi poženštila) a šla jsem přišívat. Dodnes tu práci prostě nesnáším a přesto jsem si našla na stará kolena koníčka v pletení, háčkování a tvoření různých blbůstek, dekorací a malých dárečků.
Díky blogerkám jsem mimo jiné objevila stránky pinterest, které jsou opravdu suprová záležitost. Nápadů a tipů na oblečení, dekorece do bytu a do zahrady, recyklaci různých starých věcí, malování, háčkování a pletení téměř všeho, nepřeberné množství receptů různých kuchyní, no prostě bomba.
Stránky mě pomohly při tvoření háčkovaných soupraviček pro vnučky mojí kamarádky, při inspiraci na výrobu vánočních věnečků, naposledy například při využití starých naběraček jako netradiční závěsné nádobky na netřesky, které zdobí náš zahradní altánek.
Často jsem se u blogerek setkávala s háčkováním čtverců na zhotovení polštářků nebo přikrývek a chtěla jsem to také vyzkoušet. I tady mi pomohl pinterest, a tak jsem využila zbytky přízí a dva polštářky už jsou hotové.
Mám radost, nikdy bych si nemyslela, že se zrovna moje zájmy a záliby budou ubírat tímto směrem. Ani moji staříčkové (rodičové) nevěří vlastním očím!





Tato fotečka je vypůjčená

Jedna z mých oblíbených

18. května 2016 v 15:55 Knihy a knížky
Joy Fieldingová patří mezi mé oblíbené spisovatelky. Narodila se v Kanadě, kde po absolvování univerzity v Torontu prožila krátkou hereckou kariéru, když působila v kanadské televizi, ale i na několika divadelních scénách. V tomto hereckém období se dostala i do Hollywodu, ale prostředím byla natolik znechucená, že odjela.
Autorka v současnosti patří mezi nejoblíbenější spisovatelky, na svém kontě má přes dvacet románů. Její psychothrillery s ženskými hrdinkami, které v životě zrovna prožívají životní krizi se okamžitě po vydání dostávají na přední příčky bestsellerů.
Jejích knih jsem přečetla už docela dost. Naposledy psychothriller

V pavučině vztahů


Hlavní hrdinka Charley, je kontroverzní sloupařka, která ráda provokuje svými články i svým životem. Vychovává sama dvě děti od dvou různých otců. Se svými sestrami se nestýká, mladší bratr je drogově závislý alkoholik. S otcem léta nemluví, s matkou se vídá poslední dva roky, po jejím návratu z Austrálie, kam před dvaceti léty utekla s jinou ženou.
Jednoho dne se Charley ozve žena, odsouzená k trestu smrti za vraždu tří dětí. Charley začíná odhalovat příběh vražedkyně, který se znepokojivě proplétá i s jejím osudem. Vůbec netuší, jaká překvapení a nebezpečí ji nakonec čekají.
Tak, jako vždy u této autorky, napínavé čtení od začátku až do konce, který je hodně, ale opravdu hodně překvapivý.



Horský hotel

13. května 2016 v 19:37 Hrátky s češtinou
Honza, hamižný hoteliér horského hotelu Hvězda a hostinská Hedvika hrají hazardní hry.
Hernu hlídají holohlaví, hoteloví hlídači a hladový, hluchý hafan husky.
Hala hotelu hlučí, hosté hlasitě hovoří i hudba hraje hodně hlučně.
Helenka, hezká holka hostinské Hedviky se hodně hněvá. Hanebné, hloupé hazardní hry!
Helenka hledá hodného hocha. Hraje na housle, háčkuje, hledá houby, hovoří holandsky, hraje házenou. Hodná holka!
Hosté hotelu se hodinu hlasitě, hystericky, hloupě hádají. Hotelová houkačka houká, hrozí hromadná havárie. Hlídačí hledají hlavní hydrant. Horský hotel Hvězda hoří. Hotová hrůza!


Panenky - šklebíci

11. května 2016 v 16:00 Tak jde život
Znáte panenky šklebíky? Já sama jsem je před pár lety objevila na internetu úplně náhodou a můžu říct, že mně se líbily. Uznávám, že někomu mohou připadat ošklivé jako příšerky, ale je dost těch, kteří těmto panenkám úplně propadli. Některé sběratelky mají i několik desítek těchto exemplářů. Já doma mám tyto panenky tři. Sourozence Máňu a Lojzu a jednoho kluka, Pepína.
Panenky jsou původem ze Španělska, kde je vyrábí rodinná firma pod značkou D´ANTON JOS. V současné době je už vyrábí více firem, většinou jako k bonus v limitovaných sériích.
Výrobní ceny nejsou vysoké, ale tím, že jsou poměrně málo dostupné, jejich ceny rostou. Cena roste i s krásou nebo deformací panenky. Jejich těla jsou látková, nohy, ruce a hlava jsou buď z vinylu nebo z gumy.
Na stránkách šklebíci.cz se můžete s těmito panenkami seznámit podle značek nebo si můžete prohlédnout celé sbírky těchto nádherně ošklivých panenek.


To byl teda den

4. května 2016 v 18:32 Tak jde život
Dnešní den nezačal nijak špatně. Pršelo, ale vzhledem k tomu, že jsem doma a ne na zahrádce, tak mi to nevadilo. I déšť je občas potřebný.
Bolavý zub mojí 85. leté matky si zatím také dal říct, takže prozatím žádné drastické řešení nehrozí. Když už je totiž těch zubů jen pár (myslím doslova pár = 2 zuby), navíc je na nich uchycena protéza, tak by při odstranění jednoho z nich byl problém fakt dost velký. Problém se zatím odkládá.
Odpoledne jsme s manželem zajeli do OBI pro balkonovky, které obchod inzeroval na internetových stránkách, dokonce v akci. Potřebuji jich celkem dost, tak jsme teda vyrazili. Kupuji v setu po 10ti kusech. Neměli je ani v akci ani bez akce. Pouze samostatně v květináčcích za celkem přemrštěné ceny. Tak nic, jedeme do dalšího hobby marketu, tentokrát nás vítá HORNBACH. Hurá, tady jsme uspěli. Nakoupila jsem vše, co jsem potřebovala i to, co jsem původně ani nechtěla. Kytičky, bylinky, kdo by odolal!
Vracela jsem se domů spokojená, ale už také trochu hladová. Těšila jsem se na brokolicovou polévku, kterou jsem vařila včera a musím se pochválit. Byla dobrá. Měla jsem ji zaparkovanou na balkoně, tak jsem ji ohřála, připravila talíře a hádejte, jak to dopadlo. Nastal okamžk, kterému říkám "za stálého míchání lijeme do záchodové mísy." Byla kyselá!
Tak nic, k večeři budou špagety. Připravím si omáčku a potom už jen uvařím těstoviny. Omáčka byla téměř hotová, pochvalovala jsem si, že se samozřejmě zase povedla a jak se s odpuštěním přežeru. Najednou rána a v tom okamžiku ležela pánev s omáčkou na podlaze. Dobrá třetina byla rozprsklá po podlaze a ne jenom tam. Sporák, skříňky, no prostě hnusno. V tu chvíli u nás létaly sociální pracovnice jako vlaštovičky, houfující se k odletu do teplých krajin.
Příčinou byl poklop sporáku. Nepoužívám ho, ale přesto je neustále uchycený kovovým háčkem k digestoři, a to už pěknou řádku let. Pravděpodobně už nebude. Háček nevydržel, asi únava!
Mně někdy stačí docela málo a už jedu. Tak jsem se zase jednou pěkně vyřádila (nebo vyřvala)?
Snad už abych raději zalezla do postele. I když nevím! Mám nedávno novou a docela vysokou ...


Pálení čarodějnic

1. května 2016 v 17:19 Tak jde život
Pálení čarodějnic, Filipojakubská noc nebo Valpružina noc je vlastně velmi starý lidový zvyk. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Noc byla pokládána za magickou a lidé věřili, že se čarodějnice slétají na sabat. Proto se na vyvýšených místech zapalovaly ohně, které měly posloužit jako ochrana před čarodějnicemi.
Lidé věřili, že popel z těchto ohňů má zvláštní moc pro zvýšení úrody. Účelem tohoto lidového svátku tedy byla ochrana úrody a vlastně celého hospodářství před možnými nepřízněmi a neúspěchy.
Čarodějnice ovšem nebyly jen ty zlé. Ty, které znaly tajemství bylinek, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny byly mezi lidmi vážené. V některých jazycích prý slovo čarodějnice dokonce znamená "moudrá žena". Bohužel ani ty hodné to ve středověku neměly nijak lehké. Většina se stala obětí tzv. honu na čarodějnice. Samozřejmě, že není znám počet nevinných žen, které byly takto odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe. Některé prameny uvádějí dokonce i statisíce obětí.
Doufám milé čarodějnice, které jse se zúčastnily včerejších letů, že jste se v pořádku vrátily do svých jeskyní!