Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Březen 2016

Letní lenošení "L"

31. března 2016 v 16:41 Hrátky s češtinou
Lenku láká letošní léto lacinými leteckými lákadly. Letoviska Lefkada, Lesbos, Leptokaria, Lagos, Lošinj. Lákají i lázně Luhačovice, Libverda, Lednice. Loňské léto letěla letadlem do Londýna. Letos?
Louky, lesy, lázeňská léčba? Letoviska lákají lenošením, letním laškováním, lehkomyslnou láskou, lepšími lahůdkami: lanýži, likéry.
Lenka leží na lůžku, loká láhev limonády. Listuje lesklými letáky, logicky licituje. Letecká linka, lodní linka, lesy, lanovka, luxusní léčení.
Letošní léto lobuje lobista Luděk z lázní Luhačovice. Lenku lákají lázně lacinější lácí.


To se ti jen zdá

25. března 2016 v 13:48 Knihy a knížky
J.D. Robb je pseudonym známé americké spisovatelky Nory Roberts. Pod tímto jménem nacházejí její čtenářky klasickou romantickou literaturu. Vzhledem k obavám, že by její čtenářky nepřijaly nový žánr, kterým jsou detektivní příběhy, zvolila pseudonym J.D. Robb. Hlavní hrdinou detektivních příběhů je poručík Eva Dallasová, policistka v New Yorku, která řeší záhadné vraždy a tak trochu okrajově i své milostné trable.
Životopis Nory Roberts je docela zajímavý. Narodila se v roce 1950 jako nejmladší z pěti dětí. Nějaký čas navštěvovala Katolickou školu. Vdala se poměrně mladá a usadila se v Marylandu, kde pracovala jako právní sekretářka. Po narození synů zůstala doma a jak sama říká, zkusila každé řemeslo, které se nahodilo.
V roce 1979 ji vánice doslova změnila život. V zasněženém domě zůstala sama se svými syny, neměla tenkrát žádnou možnost poslat je do školky. Tehdy poprvé vzala tužku a zápisník a začala psát. Několik jejích rukopisů bylo zpočátku odmítnuto, ale později uspěla.
Svého druhého manžela poznala, když ho najala na postavení domácí knihovny. Po svatbě rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a společně otevřeli knihkupectví.
Během života byla vždy obklopena muži, dokonce i mezi sourozenci byla jediná holka. Asi proto v životě získala dobrý pohled na muže, který tolik obdivují její čtenáři.
Právě jsem dočetla její knížku To se ti jen zdá
Napínavá detektivka téměř od první stránky. Eva vyšetřuje smrt šestnáctileté Deeny, dcery nedávno povýšeného policejního kolegy. Mimořádně brutální vražda má podle všeho kořeny v minulosti. Vrah nechal na místě činu video podle něhož je za všechno odpovědný její otec. Eva musí začít pátrat nejen v životě svého kolegy, ale i ve složkách jeho minulých případů.
Kniha se čte doslova jedním dechem a musím říct, že tyto detektivní příběhy rozhodně nejsou čtením pouze pro ženy.
Určitě doporučuji.



První letecká dovolená

20. března 2016 v 17:02 Tak jde život
Před více než čtyřiceti lety jsme s mojí sestřenicí vyrazily na dovolenou do Bulharska. Byla to naše první cesta letadlem, a tak je celkem jasné, že jsme obě byly patřičně vykulené. Usadily jsme se v letadle na patřičná místa a po chvíli nám letuška rozdala cucavé bonbony, které pomáhají vyrovnat tlak tak, aby nedošlo k zalehnutí uší.
Něco málo jsme o tom věděly, a tak jsme okamžitě začaly bonbony cucat. Motory letadla už pořádně hučely, kabina se otřásala a z našich bonbonů už nezbylo téměř nic. Na moji otázku, jak už jsme asi vysoko, odpověděl u okénka sedící pán, že jsme se ještě neodlepili od země. Co teď, vždyť my už žádný bonbon neměly?! S hrůzou jsme čekaly, co se bude dít. Nedělo se samozřejmě vůbec nic, uši nám naštěstí nezalehly, ale cesta přece jenom tak příjemná nebyla. Letadlo se dostalo do bouřky a díky turbulencím to s náma párkrát docela nehezky zamávalo. Na první let nic moc, zvláště, když si člověk uvědomí, že tehdejší typ letadla TU 134 je k vidění už leda tak v muzeu.
Ale my jsme tenkrát byly šťastné, protože jsem konečně byly u vytouženého moře. Ubytování by pro dnešní generaci bylo asi jako z pravěku, ale tenkrát nic zvláštního. Stany, kadibudky a voda z jednoho kohoutku, už ani nevím, pro kolik lidí. Tenkrát nám to přišlo úplně normální a ono to fakt normální bylo.
Užívaly jsem si 14 dní, většinou jsme byly celý den u moře. Na pláži byla jediná maringotka, kde jsme mohly nakoupit pár základních věcí, a to bylo tak všechno.
Chtěly jsme se domů vrátit co nejvíce opálené, tak jsme v té maringotce kupovaly slunečnicový olej v plechovkách, a tím se poctivě natíraly. Při představě tehdejší hygieny, která probíhala v umyvadle s ohřátou vodou z již zmíněného kohoutku, se mi ježí vlasy. Tenkrát ne!
Domů jsme se vrátily spokojené a hlavně OPÁLENÉ! A protože takhle krásné jsme přijely už v červnu, užívaly jsme si závistivé pohledy těch tvarohově bilých kolem nás.
Protože se mi v Bulharsku líbilo, říkala jsem, si zkusíš to zase a znova. Ono těch možností trávit dovolenou u moře zase tolik nebylo. Znova jsem to zkusila později s manželem a pak jsme to ještě několikrát znova a znova opakovali s našimi dětmi. Možná bych to zkusila znova ještě jednou, uvidíme!


Ještě jednou omalovánky

18. března 2016 v 17:48 Moje tvoření
S omalovánkami pro dospělé se doslova roztrhl pytel. Koupíte je v kterémkoli knihkupectví, v trafice, některé časopisy občas otiskují nejrůznější předlohy. Některé vzory a předlohy mi připadají zbytečně dost složité, tak si vybírám ty jednodušší a přesto pěkné, a to jsou mandaly.
Co je to mandala? Mandala pochází ze staroindického jazyka sanskrtu, znamená kruh, oblouk, magický oblouk. Mnohé staré národy věděly o síle schované ve středu mandaly a uměly ji využít.
Tvoření mandaly přináší zklidnění, zpracování emocí, získání energie, zvýšení sebevědomí, sebeléčení, relaxaci. O mandalu se můžeme zajímat z estetických důvodů, ale také z důvodů její léčivé síly, a to zejména při podpoře léčby fyzických, psychických i psychosomatických obtížích.
Pro tvoření mandal můžeme použít mandalové předlohy, které nám nabízí v nepřeberném množství právě relaxační omalovánky pro dospělé.
A že to je bezvadný relax můžu jenom potvrdit.



Březen

13. března 2016 v 17:15 Moje tvoření
Březen býval měsícem knihy, ani nevím, jestli to ještě platí. V březnu se také slavil Mezinárodní den žen, Den učitelů a v současné době připadá na tento měsíc až neskutečně mnoho mezinárodních a významných dnů (např. den mozku, den jódu, den ledvin, den invalidů, den divadla).
Pro moji kamarádku je ovšem tento měsíc ve znamení vnoučat, respektive vnuček. Jedna princezna se už na tomto světě pomalu rozhlíží, druhá je připravená vstoupit každým okamžikem.
Připravila jsem pro ně soupravičky bačkůrek a čepiček. Byl to pro mne ale boj! Než jsem na internetu našla ten správný návod na bačkůrky, chvilku to trvalo. Což o to, návodů bylo dost, ale takový, abych ho zvládla, ten dal docela zabrat.
Háčkování, párání, pletení, párání a tak pořád dokola. Nakonec vyhrály tyto pletené bačkůrky a já doufám, že princezny budou v klidu, když budou mít nohy v teple. Říká se přece: "To chce klid a nohy v teple."


Romány z lékařského prostředí

8. března 2016 v 20:59 Knihy a knížky
Romány z nemocničního a lékařského prostředí vůbec patří mezi moje hodně oblíbené čtení. Zřejmě jedním z prvních románů s touto tematikou byl román Skalpel, prosím od V. Stýblové.
Román vypráví o životě a práci skvělého neurochirurga a o osudech jeho pacientů. Hlavní postavou je stárnoucí lékař, který má před sebou riskantní operaci malého pacienta "Uzlíka". Jeho mozkový nádor celý tým označuje za pokročilý na to, aby operace byla úspěšná. Během několika hodin před operací nahlédneme do profesorova soukromí, vzpomínek a práce na klinice.
Dalším románem, který mne hodně pohltil byl román Konečná diagnózaod A. Haileyho.
V podstatě první autorův bestseller, umístěný na oddělení patologie. Kniha je napínavá od samého začátku, vyniká znalostí lékařského prostředí, je dramatická tak, jak je pro tohoto autora příznačné.
Zatím posledním přečteným románem je Experiment, kterou napsal K. McClure.
Americké jednotky v Saudské Arábii čelí útoku chemickými zbraněmi. V roce 2002 začnou muží, kteří u této jednotky sloužili a jejich rodiny trpět záhadnou nemocí. Výsledky pátrání jsou šokující a je třeba okamžitě podniknout nutná opatření.
E. Dreyer Kdo je na řadě? další z románů z nemocničního prostředí, který jsem si po poslední návštěvě knihovny přinesla. Příběh s detektivní zápletkou, který končí opravdu nečekaným rozuzlením.
Mezi autory, kteří se touto tematikou zabývají a jejich romány jsou opravdu úspěšné patří např. E.Segal, M. Palmer, R. Cook, K. McClure.

Haló, kdo volá?

2. března 2016 v 16:06 Retro vzpomínky
Čas neúprosně letí, občas vzpomínám na věci, které jsou dávnou minulostí. Vzpomínám třeba na pevné telefonní linky, které předcházely dnešním mobilním telefonům.


Doma jsme měli pevnou linku, na kterou bylo připojeno deset účastníků. Telefonní čísla těchto linek měla pro rozlišení na konci číslo 0-9. Deset účastníků bylo i na tehdejší dobu fakt hodně moc. V odpoledních nebo večerních hodinách bylo téměř nemožné se kamkoli dovolat. Jedním z důvodů byl také fakt, že cenově nebyl rozdíl v délce volání, takže nebyl problém (pokud byla volná linka) prokecat s kamarádkou třeba půlhodinku momentálně důležitých problémů. Existovaly také tzv. podvojné linky pouze pro dva účastníky, ale žadatelů o telefon bylo moc a linek zoufale málo. Přesto jsme byli šťastní, že doma telefon máme, ne každý tu možnost měl.
A právě proto byly hodně využívány veřejné telefonní budky, kterých bylo v ulicích města celkem dost. Pokud jste narazili na budku s utrženým sluchátkem, měli jste smůlu. Nezbývalo nic jiného, než se vydat do další. Většinou už jsme budky ve svém okolí měli dobře zmapované, tak to velký problém nebyl, pokud nebylo zase utržené sluchátko.