Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Domov

12. února 2016 v 16:17 |  Tak jde život
Co je to vlastně domov? Herec Jan Werich viděl domov jako místo, kde si člověk může pověsit svůj klobouk. K domovu se vztahuje i mnoho dalších citátů a tento od německého básníka Ch. Morgensterna mě hodně oslovuje: "Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí." Samozřejmě, že jedno nevylučuje druhé.
A co je vlastně domov podle mne?
Je to místo, kam se můžeme vždycky vracet a ke kterému nás něco váže. Místo, kde máme rodinu, vzpomínky, svoje knihy, obrazy, osobní potřeby a samozřejmě svojí postel.
Prvním mým domovem byl byt, kde jsem se narodila a prožívala svoje dětství se svými rodiči a bratrem. Moji rodiče v tomto bytě žijí dodnes a přestože je pravidelně navštěvuji alespoň jednou týdně, můj domov už to vlastně není. Na otázku, kde že je tedy můj domov musím říct, že už přes čtyřicet let je to byt, kde žijeme s manželem, kde jsme vychovali naše děti a kam se vždycky moc rádi vracíme. Jenom doufám, že se tam společně budeme vracet ještě hodně dlouho.
Na závěr ještě citát, který mě hodně pobavil od Vladimíra Jiránka:
"Já vím, že je tady bordel, ale domov máš vždycky jen jeden, synáčku."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Růža Růža | E-mail | Web | 12. února 2016 v 16:32 | Reagovat

Evi, moc pěkně jsi to napsala a já s tebou souhlasím. Domov je pro mně i naše krásná zem, nechtěla bych žít jinde, neumím si to vůbec představit. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. února 2016 v 16:40 | Reagovat

Já bych trochu opravila to poslední: to není bordel, ale je to zabydleno a hlavně, že se tam obyvatel vyzná, ne?

3 Jarka Jarka | Web | 12. února 2016 v 16:42 | Reagovat

Evi, tu postel podepisuji a ještě pocit bezpečí a útočiště před veškerou nepohodou.
Souhlasím i s Růžou, ani já bych nemohla žít jinde než v té naší české kotlině. ;-)

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. února 2016 v 17:17 | Reagovat

[1]: Já jsem také spokojená tady u nás :-D

[2]: To je důležité vždycky najít to, co je zrovna potřeba :-)

[3]: Postýlka je důležitá a naše kotlina zrovna tak :-)

5 Zdenka Zdenka | E-mail | Web | 12. února 2016 v 19:09 | Reagovat

Tak citát je perfektní :-)  :-)  :-)

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. února 2016 v 20:02 | Reagovat

[5]: Taky jsem se musela smát, i v něm je pravda :-D

7 Iris Iris | E-mail | Web | 12. února 2016 v 20:40 | Reagovat

Tak ten posledná citát mě dostal :D  :D  :D

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 13. února 2016 v 15:41 | Reagovat

[7]: I mě :-D

9 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 14. února 2016 v 10:23 | Reagovat

I já se cítím doma tam, kde mám zázemí bezpečí, kam se vracím, abych si odpočinula ve svém křesle, ve své posteli, tam, kde mě někdo čeká, i když třeba jen proto, že potřebuje teplou večeři nebo vyprat. :-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 14. února 2016 v 14:33 | Reagovat

Evičko, pravda, že domov je tam, kde mi rozumí, to ano. Ale také někdy ten bordel k tomu patří, ne? :-)

11 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. února 2016 v 17:19 | Reagovat

[9]: Ale přesně o tom ten domov je. I když někdy nadáváme, přesto jsme rádi, že tam na nás někdo čeká a my se můžeme zavrtat do svého kutlochu a je nám fajn :-)

[10]: Ježurko přesně tak. Organizovaný (a někdy i ne) bordel svědčí přece o tom, že v tom bytě někdo žije, a to dělá ten domov domovem :-)  :-)

12 Hošanda Hošanda | E-mail | Web | 21. února 2016 v 19:41 | Reagovat

Plně souhlasím s tvým vyjádřením domova. Na dnešní domov jsem si dlouho nemohla zvyknout. Dnes bych ho už nevyměnila.

13 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 22. února 2016 v 16:19 | Reagovat

Někdy to trvá déle, ale člověk si zvykne skoro na všechno :-D Pokud jsou s tebou tvoji blízcí a ráda se k nim vracíš, většinou to dlouho netrvá. :-)  :-)

14 dáša dáša | E-mail | Web | 23. února 2016 v 18:39 | Reagovat

Milý a pravdivý článek :-) Vtip pana Jiránka se mně moc líbí :D
Člověk se doma musí cítit pohodlně, říkám tomu " ležerní pořádek". Necítila bych se dobře ve vycíděných bytech, kde není ani vidět, že by tam někdo bydlel.
Měj se prima, Evi :-)

15 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. února 2016 v 18:43 | Reagovat

Souhlasím. Kdysi jsem byla v jednom bytě, který byl tak sterilní, že jsem měla vážně dojem, že tam nikdo nebydlí, že to jsou snad nějaké kulisy. Člověk se tam necítí dobře, pořád mám strach aby něco neupadlo nebo abych něco nepomuchlala, br :-(

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. února 2016 v 19:06 | Reagovat

Pro mě domov nebyl dům, stůl, židle a postel. Dokonce mi nestačila ani rodina, když jsme se přestěhovali - nenáviděla jsem to tam. Domov byl pro mě místo, kde jsem vyrůstala, a nejen dům, ale i škola, lidi kolem, vesnice, okolí, říčka, stromy. Asi jsem praštěná, ale tak jsem to cítila. A když jsme se odstěhovali, bylo to už bydlení, byla to stálá adresa a určitá jistota, ale nebyl to domov.
Ale záleží na povaz, někdo je doma i v nájmu, když se mu tam líbí, někdo je doma opravdu tam, kde si pověsí pomyslný klobouk a kabát.

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. února 2016 v 19:08 | Reagovat

P.S. ale nechci, aby to vyznělo blbě - samozřejmě přítomnost rodiny hodně znamenala a bez ní by i ten nenáviděný domov byl ještě horším domovem. Rodina dala aspoň nějaké zdání domova, jistoty, místa, kam se dá vracet.

18 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. února 2016 v 16:33 | Reagovat

[17]: Vzhledem k tomu, že já jsem vlastně svoje rodiště tak moc neopustila, neměla jsem problém vytvořit si nový domov. Zůstala jsem ve stejném městě, měla kolem sebe stále stejné kamarády i tu školu, stromy, ulice. Nebyla jsem vlastně přesazená do cizího prostředí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama