Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Leden 2016

Život je čekárna

31. ledna 2016 v 14:40
Celý život na něco čekáme. Čekáme až dokončíme základní školu, až dostudujeme, až nastoupíme do prvního zaměstnání.
Čekáme na tu pravou lásku, se kterou se rozhodneme žít společný život, na první dítě. Narodí se krásné, zdravé miminko a my zase čekáme. Na první zoubek, na první krůčky, na první slůvko.
Život běží dál, roky přibývají a my opět čekáme. Až naše dítě ukončí školu, dostuduje, nastoupí do prvního zaměstnání, až ... Vše se opakuje a kolotoč života se točí dál.
Jsme vlastně v očekávání od prvního nadechnutí, kdy jsme vstoupili na tento svět. Čekáme na životní příležitosti, zážitky, setkání a někdy od života očekáváme téměř nemožné.
Přesto všem přeju, aby se dočkali splnění všech svých plánů, přání, tužeb, třeba i těch téměř nemožných. Říká se přece: "Kdo si počká, ten se dočká!"

1. narozeniny

28. ledna 2016 v 17:58 Tak jde život
Můj milý blogu, tak už je to tady. Dneska slavíš první narozeniny! Musím se ti přiznat, že plánovaný jsi teda nebyl. Vznikl jsi tak nějak náhodou, ale jsem moc ráda, že jsi.
Ze začátku jsi byl takové malé nedochůdče, na návštěvu k nám nikdo moc nechodil. Myslela jsem, že tu ani dlouho nebudeš. Musím ale přiznat, že ses snažil.
Máš moc rád jorkšírku Barunku a naší chatu, líbí se ti rozkvetlá zahrada a rád načuhuješ na moje tvořivé pokusy. Koukáš kolem sebe a říkáš si, jak je ten život krásný i když se občas nějaký ten zádrhel objeví.
Prohlížíš si moje přečtené knížky a miluješ jednohubky. Třeba ty vánoční a silvestrovské. Mají je rádi i některé tety a strýčkové, kteří si k tobě už cestu našli. Já vím, nestyď se! Jseš pyšnej!
Také k nim chodíš na návštěvu a u některých jsi pečený, vařený. Ani se nedivím. Někde smlsneš něco dobrého, dozvíš se spoustu nových věcí, chytneš inspiraci, zasměješ se. No jasně, na některých fotkách můžeš oči nechat, protože sám to moc neumíš.
Proto ti přeju, abys byl spokojený i další rok a ne aby ses někde ulejval! Tvoje důchodkaevka


Rozmarýna

23. ledna 2016 v 18:30 Moje tvoření
Před několika lety jsem náhodou objevila časopis Rozmarýna. Padl mi do oka hned na první dobrou, a tak jsem tenkrát napsala Ježíškovi o předplatné. Ježíšek byl hodný, nezklamal a od té doby mi každoročně předplatné nadělí.
Časopis je určený jak pro tvořivé ručičky, tak třeba i pro ty, kdo rádi v kuchyni zkouší vařit něco nového a dobrého, přináší rady do bytu i do zahrady. Pravidelná rubrika navštěvuje majitele zajímavých roubenek, chalup, domů i zahrad. Rubrika zelená lékárna nás seznamuje s vybranou léčivou bylinkou, jejím použití a možném využití. V časopise najdeme spoustu prima levných i jednoduchých nápadů a návodů, využijeme staré a nepotřebné věci na vytvoření nových doplňků, které potěší a udělají radost.
Další rubrika pamatuje na naše mazlíčky, jiná představuje širokou tvorbu čtenářek. Do časopisu můžete nahlédnout na stránkách casopis-rozmaryna.cz a možná se stane parťačkou i pro vás.


Právě jsem dočetla

19. ledna 2016 v 16:30 Knihy a knížky
Táňa Keleová-Vasilková Manželky

Právě jsem tento román dočetla. Hrdinkami této knihy jsou čtyří kamarádky z gymnázia. Jejich přátelství pokračuje i po dokončení studií. Každá z nich má v sobě něco jiného, osobitého, charakteristického jen pro ni. Sledujeme jejich každodenní problémy, sny, touhy, zklamání, jejich proměnu pod tlakem událostí, které je postihly zcela neočekávaně, ale musely je přijmout. Vedlejšími hrdiny románu jsou nejen manželé, milenci, ale i děti.
Román o životních situacích, které se týkají nebo mohou týkat kohokoli z nás je velmi čtivý. Přečtenou jsem ji měla za dva večery a můžu doporučit.

T.Keleová-Vasilková se narodila v Chomutově a ve čtyřech letech se rodina přestěhovala do Bratislavy, kde vystudovala žurnalistiku. Od roku 1991 se věnuje psaní společenských románů, z nichž některé byly přeloženy do češtiny.
Asi před rokem mě na její knížky upozornila paní vedoucí v naší knihovně. Nabídla mi nevyzvednutou rezervaci, a tak jsem se s touto spisovatelkou vlastně seznámila.


Máte rádi mleté maso?

14. ledna 2016 v 21:05 Vaření, smažení, pečení
U nás doma máme mleté maso rádi. Karbanátky a sekaná, to jsou tradiční a nejvíce známá jídla. Chci vám nabídnout recept na musaku a holandský řízek. Nemyslím si, že jsou to nějak objevné recepty, ale třeba si je tímto připomenete a obohatíte jídelníček.

Holandský řízek

60 dkg mletého vepřového masa, 15-20 dkg tvrdého sýra, sůl, pepř, mléko, hl. mouka, vejce, strouhanka

Mleté maso dáme do mísy, přidáme nastrouhaný tvrdý sýr, sůl, pepř a lehce promícháme. Zalijeme 0,5 dcl mléka, přikryjeme a necháme v chladu do druhého dne. Z uleželé hmoty tvarujeme řízečky, které obalujeme v trojobalu a smažíme v oleji do zlatova.

Musaka

60 dkg mletého masa (mix), 2 cibule, 75 dkg brambor vařených ve slupce, 6 rajčat, lžička mleté papriky, 1 lžíce hladké mouky, šálek mléka, 2 vejce, sůl, pepř, olej, petrželka

Na tuku osmažíme nakrájenou cibuli, přidáme maso a vše okořeníme, osolíme a opečeme. Dno pekáčku poklademe plátky brambor, další vrstvu tvoří maso a pokrájená rajčata.Střídáme vrstvy. Poslední vrstvu opět tvoří brambory. Musaku pečeme cca hodinu. Nakonec zasypeme petrželkou, zalijeme osolenými vejci s mlékem a hladkou moukou a ještě necháme zapéct.

Přeju dobrou chuť!

Zimní vzpomínání

10. ledna 2016 v 16:24 Retro vzpomínky
Vzpomínám na zimy, kdy jsme sáňkovali na poctivých dřevěných saních, bruslili na kluzištích nebo rybnících a domů se vraceli za tmy mokří ale spokojení, protože jsme byli mezi svými, mezi kamarády.
Proto nemůžu nevzpomenout na šlajfky! Pamatujete?


Na šlajfkách jsme začínali na ledě, jak kluci tak i holky. Připínaly se rovnou na botu a kličkou se přitahovaly k podrážce. Bylo to jednoduché, na boty, ve kterých jsme dorazili na kluziště nebo rybník se šlajfky přidělaly a už se jezdilo.
Vzpomínám na to ráda. V neděli dopoledne mne táta vzal na kluziště, kde byly počátky mého "krasobruslení" a potom pořádně promrzlí rychle domů na oběd. To už ani není pravda!

Druhá vzpomínka se také týká bot, no bot!? Byly to gumové galoše, které se navlékaly přes bačkory. Běhali jsme v nich od podzimu přes celou zimu. Pamatuju, že je nosili i dospěláci, měla je moje maminka i babička. Bílé galoše byly pro děti, šedé byly tak nějak univerzální. Těm šedým se říkalo šedý mor a měl je snad každý. Krásný doplněk, co?


Valdštejnský palác

6. ledna 2016 v 17:00 Tak jde život
Více jak 12 let byl Valdštejnský palác místem mého každodenního docházení do pracovního procesu. V té době jsem si ani neuvědomovala tu nádheru historických prostor, vybavení, obrazů, rozsáhlých stropních maleb a fresek.
Uvnitř areálu je nádherně upravená zahrada, hojně navštěvovaná převážně domácími i zahraničními turisty.
Teprve snad nyní, když už si užívám důchodu, doceňuji tu nádheru, která mě byla každý den umožňována. Člověk si zvykne a bere všechno tak nějak samozřejmě, a to není dobře. Teď si to zpětně uvědomuju.

Trochu historie

Valdštejnský palác se nachází na Malé Straně, je to jedna z nejvýraznějších staveb baroka. Palácový komplex si nechal v letech 1623-1630 vystavět tehdy nejmocnější a nejbohatší šlechtic Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Jeho pražská rezidence měla velikostí a přepychem konkurovat přímo Pražskému hradu. Proto pozval významné italské architekty, stavitele, malíře i sochaře. Výzdobu zahrady svěřil císařskému sochaři Rudolfa II., který vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a teprve na začátku 20. století byla zahrada ozdobena jejich kopiemi.
Albrecht z Valdštejna byl velkým milovníkem koní, a tak není náhoda, že přímou součástí paláce byla konírna, ve které bylo ustájeno cca 40 koní. Každý z koňů měl nad sebou svůj portrét.
Albrecht brzo po dokončení paláce zemřel, a tak zde pobýval pouze necelých 12 měsíců.
V současné době je palác sídlem Senátu. Samotný palác i nádherná zahrada jsou veřejnosti přístupné. V letních měsících probíhají v zahradní sala terreně koncerty a další kulturní akce.