Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Prosinec 2015

Novoroční předsevzetí

30. prosince 2015 v 17:00 Tak jde život
Co je vlastně novoroční předsevzetí? Podle mne je to spíš taková novoroční tradice. Hodně lidí si je dává, málokdo s nimi vydrží déle jak jeden měsíc.
Osobně si žádná předsevzetí nedávám, znám se. Bylo by to takové nalhávání sama sobě a já dobře vím, že lhát se nemá!
Většina novoročních předsevzetí jsou celkem notoricky známá. Nebudu tolik jíst, pít, kouřit, rozčilovat se, zlobit ...
Budu hubnout, cvičit, vařit dietní jídla, budu hodná na děti, na manžela atd. atd.
Jsem přesvědčená o tom, že každý z nás moc dobře ví, co bychom pro sebe dělat měli a čemu se raději vyhnout. Pokud to opravdu udělat chceme, nebudeme přece čekat až na nový rok.
Přece ale jedno předsevzetí do příštího roku mám. V lednu už to bude rok, co jsem si založila svůj blog a sama jsem zpočátku nevěřila tomu, že bude mít nějaké delší trvání. Podařilo se a jsem na sebe pyšná, že jsem to vůbec dokázala. Takže si přeju jediné - pokračovat!

Slavíme Silvestra

29. prosince 2015 v 16:27 Hrátky s češtinou
Se starší sestrou Stáňou slavíme společného Silvestra samy. Sejdeme se, sestavíme si společný silvestrovský scénář. Snídáme sladké sušenky, svačíme slané sendviče. Smlsneme senzační svíčkovou.
Společně se svěřujeme, sázíme se, sníme, stále se smějeme.
Stmívá se. Stříbrný smrček se stříbrnými světélky a svíčkami slavnostně svítí. Sundám si svůj světlý svetr, sprchuji se.
Sebevědomá Stáňa samozřejmě skvěle servíruje, slaďuje slavnostní stůl. Sekt, slovácká slivovice, sifon, slané sušenky, sýry, studená sekaná, selský salám.
Senzační silvestrovská schůzka se sestrou.
Svíčky shořely, sklízíme slavnostní stůl, stříbrný servis, skleničky. Skoro spíme.
Smlouváme si se sestrou společná sportovní setkání, sportujeme systematicky!
Silvestr skončil !!!

Vánoční přání

20. prosince 2015 v 18:53

Předvánoční návštěva knihovny

15. prosince 2015 v 20:33 Knihy a knížky
Včera jsem si byla v knihovně pro další čtení na vánoční svátky. Mezi jinými knížkami je i jedna od mého oblíbeného autora Jamese Pattersona: Dokonalá iluze
Anotace
Úspěšná právnička a milující matka Nina Bloomová by udělala cokoliv, jen aby ochránila život, který si v New Yorku vybudovala, včetně zatvrzelého lhaní každému, dokonce i dceři, o své minulosti. Když je však nevinný muž obviněn z vraždy, Nině dojde, že nesmí dopustit, aby někdo takový zaplatil za zločiny skutečného vraha.

James Patterson se narodil v roce 1947 a v současné době žije s rodinou na Floridě. Vydává několi knih ročně. Píše thrilery, fantasy i kníhy pro mládež.
Napsal sérii knih s detektivem a soudním psychologem Alexem Crossem. Dva jeho romány byly zfilmovány (Jako pavouk a Sběratel polibků) s Morganem Freemanem v hlavní roli.

Jeho knihy mohu jen doporučit. Upoutají většinou hned první kapitolou, mají spád, napětí, čtou se jedním dechem.



Vánoce, tak tedy písmeno V

10. prosince 2015 v 20:43 Hrátky s češtinou
Vánoce, veselé Vánoce, volala vnučka Veronika. Venku vyla vichřice, vánice vyvrátila velká vrata.
Včera Veronika vařila vajíčka, vdolečky, vyloupala vlašáky, vytvořila výbornou vánočku. Večer volala voříška Vendu, vzala vodítko a vydala se Vendu vyvenčit. Venda většinou vesele vyvádí. Veronika voříška vychovává, vykoupe ve vaně, vlastnoručně vyrábí veselé věcičky. Venda Verunku vždy vesele vítá, vysoko vyskakuje, vrtí vrtichvostem.
Veronika vyjíždí vyhřátým vlakem, vyučuje ve vesnici Vysoká výtvarnou výchovu. Vítá všechny ve vlaku, vypráví, vzpomíná. Vzpomíná většinou na vychytralého, výjimečného voříška Vendu.

Všem Vám vinšuju veselé Vánoce!

Poslední aristokratka

7. prosince 2015 v 16:52 Divadlo
V neděli jsem byla s kamarádkou na veřejné generálce. Divadlo Na Jezerce uvádí hru Poslední aristokratka podle stejnojmenné knihy Evžena Bočka, kastelána milotického zámku. Kniha byla v roce 2012 vyhodnocena jako kniha nejhumornější.
František Antonín, hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií III. vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo.
Kromě zámku "zdědí" hraběcí rodina i personál. Zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.
Příběh chudobného navrátilce, který krkolomně navazuje na slavný rodokmen je plný komických situací.
Režie představení se ujal Arnošt Goldflam a opět výborně. Hra je vtipná, herci výborní, příjemná atmosféra na jevišti i v hledišti. Co víc si přát?


Cestování městskou dopravou

2. prosince 2015 v 18:01 Tak jde život
Cestování městskou dopravou mě nijak nevadí, pokud teda nestojím na jedné noze a ta noha navíc není moje. Jako úředně uznaná důchodkyně nemusím už jezdit v dopravní špičce, a tak je cestování celkem přijatelné. Pokud teda nenarazíte na půl roku nemytého bezdomovce, to je jiná kapitola. Takový člověk má většinou kolem sebe dost volných míst k sezení a pokud se tam náhodou usadíte, během několika málo vteřin pochopíte, proč tomu tak je.
Vystartujete ze sedadla a máte dvě možnosti. Odsunout se do druhé části vozidla, kde se tísní většina cestujících nebo co nejdříve vystoupit a doufat, že v dalším spoji nejede podobně zanedbaný spoluobčan.
Další věc, která mě dokáže celkem slušně vytočit je mobilující cestující, kterého mám těsně za zády a který má pravděpodobně pocit, že sedí v křesle svého obýváku. Hovor je většinou hlučný, takže všichni víme, kde včera byl(a), kdo se zúčastnil, co se všechno dělo a dozvídáme se i podrobnosti, jak to vlastně dopadlo.
Někdy se naopak posloucháním hovorů docela bavím. Já vím, poslouchat cizí hovory, to se přece nedělá. Ale ono neslyšet, to vážně někdy nejde.
Mladá žena řešila vánoční dárky.
"Já teda fakt nevím, co tomu tátovi koupit."
...............................
"Myslíš? Já nevim. Koupim zase nějakej modrej svetr, on by jinou barvu stejně nenosil."

Proč ne, modrá je dobrá!

Nedávno takový rychlokurz ovládání moderní techniky od staršího pána.

"No, co je?
.................
"Musíš zmáčknout ten zelenej čudlík."
..................
"No to nevim proč to nejde! Zmáčkni ten zelenej čudlík."
...................
"No jo, tak počkej, už jedu."

Mladá slečna volala zřejmě své kamarádce.

"Čus Báro! Tak ten novej šéf je ale úplnej debil. Jo a je hnusnej a pěkně starej."
...................
"Ježiš já nevim, ale čtyřicet určitě."

Jo, jo, je to tak. Také jsem si v 17 letech myslela, že čtyřicítka je už věk pro kmeta a dneska si myslím (vlastně to vím), že to je pořád ještě mládí.

Zdravím všechny a nepřehánějte to s tím vánočním úklidem! S vyplazeným jazykemUsmívající se