Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Říjen 2015

StarDance a moje taneční

29. října 2015 v 15:27 Tak jde život
Opět začala taneční soutěž StarDance, je to už sedmé pokračování a musím říct, že se na tyto přímé přenosy koukám hodně ráda. Moc se mi líbí oba moderátoři, zvláště noblesa Marka Ebena. Je inteligentní, vtipný, pohotový aniž by k tomu potřeboval, jak je v dnešní době už celkem běžné, vulgarismy. Nejsem žádný svatoušek, docela jadrné výrazy také dovedu použít, ale v televizi mi to vadí, tam to prostě nepatří.
Na sobotní večery se těším a obdivuju všechny soutěžící, kteří do toho jdou, přestože tanec není jejich parketa.
Moje teda také ne, a proto si občas nostalgicky vzpomenu na hodiny v tanečních. Vybavuji si, jak mě moje babička neustále přesvědčovala o tom, jaké krásné budu mít vzpomínky celý život, a proto do těch tanečních jít musím. Byla jsem holka poslušná, tak jsem šla. Chodilo se jednou týdně ( mne by stačilo i jednou ročně) a vždycky to byl hororový zážitek. Neměla jsem taneční ráda, nervy pracovaly už od odpoledne a čím více se blížila hodiny H tím bylo hůř. A což teprve večer, když byla vyřčena věta: "Pánové, zadejte se". To už přímo hrozilo kolapsem. Zdálo se mi děsně ponižující stát a čekat, až si Vás někdo vyzvedne. Nemůžu říct, že bych byla úplné dřevo, to snad ne, ale žádná baletka ze mne teda opravdu nevyrostla.
V jedné věci měla babička pravdu, vzpomínky mám, ale klidně bych se bez nich obešla. Tak úžasné zase nejsou.
Za pár dnů je tady zase sobota, už mám svoje favority a doufám, že se jim bude dařit. Při závěrečném rozhodnutí, kdo opustí soutěž, jsem docela napnutá. Tentokrát byla vidět na všech párech velká nervozita, nikdo nechtěl vypadnout hned jako první. Dokonce i na jinak vždy suveréním Leošovi Marešovi byla nervozita patrná. Mimochodem, ten mě fakt mile překvapil. Přestože není zrovna můj šálek kávy, tak tentokrát je jedním z mých favoritů.




Podzimní víkend

19. října 2015 v 19:23 Tak jde život
V pátek ráno jsme byli s Barunkou u psího kadeřníka. Už to holka potřebovala, má za sebou hárání, tak aby byla celá nová. Zatím, co jsem balila tašky na víkendový pobyt na chatě, Barunka jaksi zmizela. Hledala jsem, volala jsem, ale potvůrka Barča nikde. Nakonec jsem ji objevila v ložnici na nočním stolku. Asi nový "pelíšek", tam ještě nikdy nebyla.



V poledne jsme dorazili na chatu. Vybalování tašek (zabalování a vybalování tašek upřímně nesnáším), zapálit v připravených kamnech a než se kamna pořádně rozpálí obhlídneme, co nového na zahradě. Barunka pozdraví sousedovic kamarády a pořádně začne štěkat, aby všichni věděli, že už je zase tady. Nevím, jak je to možné, ale doma ani při procházkách neštěká. Dlouho jsme mysleli, že to bude klidný, tichý pejsek. Jakmile vyletí z auta na zahradu, tak je to Barunka štěkací. Naštěstí jí to ale dlouho netrvá. Říkám si, kdyby uměla mluvit, tak mluví, ale protože umí jenom štěkat, tak štěká.
Zahrada už je opravdu podzimně smutná, ale nějaké kvetoucí kytičky se ještě najdou.
Odpoledne jsme zašli na procházku do lesa. Přes týden pršelo, tak co kdybychom našli nějaké houby. Nenašli, letos u nás nerostou fakt ani prašivky. Cestou jsme potkali nějaké václavky, ale ty nesbíráme.
Nevadí, procházka byla příjemná, občas vysvitlo i sluníčko a návrat do vyhřáté chaty neměl chybu.

krásně nakvetlá begonie a sluníčkové afrikány




Tvarohové pomazánky

15. října 2015 v 17:42 Vaření, smažení, pečení
V poslední době nějak nemůžu uzeniny. Šunka, párek, salám - prostě nic. Ne, že bych to nesnědla, ale prostě mě to nechutná. Začala jsem dělat tvarohové a sýrové pomazánky a světe div se, uspěla jsem i u manžela. Tady jsou dva recepty.

Tvarohová pomazánka s mrkví

1 balíček měkkého tvarohu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, majolka, sůl, pepř

Mrkev a česnek nastrouháme na jemném struhadle, přidáme tvaroh a ostatní ingredience. Promícháme nebo našleháme tyčovým mixerem. Můžeme zdobit salátovou okurkou nebo rajčetem.


Ředkvičková pomazánka

1 balíček měkkého tvarohu, svazek ředkviček, 1 vařené vejce, 1 čajová lžička plnotučné hořčice, 2 lžíce zakysané smetany, sůl, pepř

Ředkkvičky omyjeme, nastrouháme na hrubším struhadle. Nastrouhané ředkvičky dáme do cedníku, posolíme a necháme cca 15 minut, aby pustily vodu. Přebytečnou vodu ještě vymačkáme. Pokud ředkvičky nenecháme dostatečně vykapat, pomazánka bude velmi řídká. Do misky dáme tvaroh, nadrobno nakrájené vejce, ředkvičky a ostatní přísady. Zamícháme a baštíme.

Srdíčka pro radost

11. října 2015 v 22:57 Moje tvoření
Podařilo se mi vytvořit pár srdíček pro radost a jednu malou panenku. Fotila jsem na chatě, ale moje fotky nejsou žádná sláva, musím se ještě hodně učit.







Počasí ke čtení stvořené

8. října 2015 v 16:03 Knihy a knížky
Dnešní počasí je opravdu jako stvořené ke čtení. Zachumlat se do deky a začíst se do pěkné knížky, tak to můžu a ráda.
Odpoledne jsem navštívila naší knihovnu, neboť zásoby z minulé návštěvy jsem už dočetla. Tentokrát padl můj výběr na české autory.

Jan Cimický: Dvířka do neznáma

Překvapilo mne, jak moc literárně plodný tento autor je. Některé knížky jsem už četla a musím říct, že se mi líbily. Jeho rejstřík je hodně široký. Píše detektivní příběhy, prozaické příběhy, vzpomínky na dětství, psychiatrické publikace pro širokou veřejnost, literaturu faktu ale i poezii.

Zdena Frýbová:Hrůzy lásky a nenávisti

Tuto spisovatelku mám moc ráda. Její romány jsou většinou zasazeny do atraktivního prostředí s dramatickým dějem. A kdo by neznal její humoristické knížky Robin a Malinkatý kretén? Obě jsou krásně a s láskou psané o soužití rodiny s psími miláčky.

Magda Váňová:Náhoda nebo osud

Tuto autorku jsem objevila teprve nedávno a jsem moc ráda. Zjistila jsem, že napsala několik velmi úspěšných románů, které vyšly podruhé a dokonce i potřetí. Dnešní půjčená kniha obsahuje pět samostatných příběhů lidí, kterým náhoda změnila život.

Inna Rottová:Muž, který četl

Pro mne zatím autorka neznámá (dříve psala pod jménem Mirovská). Její tvorbu tvoří převážně detektivní a kriminalistické příběhy, ale i romány a příběhy ze života o vztazích mužů a žen.

Uvařím si kafíčko a než se pustím do vaření večeře, jdu na to. Čím začít? Už mám vybráno, Magda Váňová.



Kdybych byla milionářkou

1. října 2015 v 21:03
Že bych se stala milionářkou, tak to teda fakt nehrozí. Občas si sice vsadím, ale štěstí ve hře nemám. Nepopírám ale, že by se mi taková situace nelíbila, právě naopak. A kdyby to náhodou vyšlo?

Koupila bych si takového papouška, kterého jsem viděla na zastávce tramvaje



Pro rodinu nové auto



Pozvala bych rodinu na novinku v naší pizzerii