Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Místo přímo osudové

Středa v 13:30 |  Tak jde život
Začátkem září bylo ještě nádherné pozdní léto, a tak jsme si udělali procházku kolem rybníků, nedaleko naší chaty.
Jsou to místa, kde jsme jako děti trávili téměř celé prázdniny, prožívali dobu dospívání a především místa pro nás přímo osudová.
Lesy, rybníky, zámek - nádherná krajina a jenom pár kilometrů za Prahou.



 

Podzimní vaření

17. září 2017 v 10:30 |  Vaření, smažení, pečení
Nastupující podzim je mimo jiné i časem, kdy dozrávají švestky a šípky a samozřejmě je i časem lovecké sezony. V legendárním českém filmu Slavnosti sněženek řešili myslivci dilema, jak upravit uloveného kance. Se šípkovou nebo se zelím?
Nevím, jestli by se na kančí kýtu hodila omáčka ze švestkových povidel, ale určitě je dobrá k uzenému masu.
Jednoduché varianty obou omáček nabízím nejenom pro ty, kdo mají ve svém okolí šikovného myslivce. Šípková omáčka se dá použít i k vepřovému masu, na kuřecí stehna nebo na králíka.

Švestková omáčka

200 ml povidel, 1 lžičku soli, 1 lžičku mleté skořice, 3 hřebíčky, 1 lžíce medu, 1 lžíce rumu, 1 lžíce vanilkového pudinku

Povidla zalijeme horkou vodou, osolíme, přidáme skořici spolu s hřebíčkem a vaříme 5 minut. Potom vmícháme med a rum. Pudink rozmícháme s vodou na kašičku, přilijeme k povidlům a za stálého míchání povaříme ještě cca 10 minut.
Hotovou omáčkou přelijeme uvařené uzené maso.


Šípková omáčka

100 g špeku, mrkev, petržel, celer, cibule, tymián, majoránka, badyán, 4 lžíce cukru krupice, rajský protlak, 200 g šípkové zavařeniny, vývar, 100 ml červeného vína, 200 ml pomerančové šťávy, divoké koření (pepř celý, nové koření, bobkový list, jalovec), lžička mleté skořice, citronová šťáva, strouhaný perník, sádlo


Na sádle orestujeme kořenovou zeleninu, špek a cibuli do zlatova. Přidáme bylinky a koření, zasypeme cukrem a necháme zkaramelizovat. Přidáme rajčatový protlak, šípkovou zavařeninu a chviličku restujeme. Zalijeme vývarem, vínem, pomerančovou šťávou a přivedeme k varu.
Vložíme prošpikované maso, osolíme a dusíme doměkka. Hotové maso a koření vyjmeme, omáčku propasírujeme přes sítko nebo rozmixujeme. Zahustíme nastrouhaným perníkem a podle chuti přidáme skořici a citronovou šťávu.

Konec dobrý, všechno dobré

13. září 2017 v 13:30 |  Tak jde život
Anabáze s notebookem už konečně skončila, ale problémy se táhly až do samého konce. Jak už jsem psala, celé léto, pouze s opravdu malými přestávkami, byl noťas neustále v opravě. Základní deska, která se musela objednávat u výrobce, nechtěla za žádnou cenu ukázat, co umí. Vlastně, co by měla umět.
Při třetí návštěvě servisu nám byly nabídnuty dvě varianty řešení. Opětovná oprava, možná zase jenom pokus a minimálně měcíční čekání na nejistý výsledek. Druhá možnost, vrácení peněz za opravu a nahrání všech dat z původního noťasu na externí hard disk.
Dohodli jsme se na vrácení peněz. Změstnanci servisu byli maximálně vstřícní , možnosti navrhli sami a z mé strany očekávané dohadování se nekonalo.
Vybrali jsme přes internet notebook nový, druhý den byl připravený k převzetí. Syn přišel manželovi poradit s instalací a se stažením nových souborů. Vlastně to nainstaloval on. Byli jsme docela natěšení, především manžel, protože já mám svůj stařičký stolní počítač, zato ale funkční. Zatím.
Zdálo se, že už máme fakt vyhráno, když jsme najednou zůstali koukat na naprosto černý monitor. Černý už zůstal.
Ještě ten samý den byl odvezen do Alzy, kde s vrácením vadného zboží není absolutně žádný problém. Ostatně nikdo se ani nezajímal o jakou závadu jde. Nechceš, dobře. Peníze vyplatí v hotovosti okamžitě nebo pošlou na účet, podle toho, jak si přeje zákazník.
Začalo další kolo hledání, porovnávání a nakonec vyhrál červený HP. Mimochodem, ten vrácený byl také červený HP, ale jiný typ.
Snad už je tato kapitola uzavřená, funguje druhý den a funguje dobře.


 


Prázdné peklo

10. září 2017 v 15:47 |  Tak jde život
Poslední dobou ten pocit prázdného pekla tak trochu mám. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a dojem peklem rozdmýchaných ohňů a ohníčků je nesporný.
Přírodním katastrofám, které mnohým přinášejí opravdové peklo se bránit neumíme ani nedokážeme. Přesto se snažíme nastalou situaci alespoň částečně zmírnit a škody společnými silami likvidovat i za pomoci těch, kterých se tentokrát katastrofa přímo nedotkla. Tyto situace člověk neovlivní, tady příroda se svými ničivými živly většinou vyhrává.
Ohně několikaletých válečných konfliktů, nesmyslné zbrojení a s tím spojené pekelné podmínky lidí, žijících v těchto oblastech, to už není věcí přírody. Za tím vším stojí člověk a jeho touha ovládat a vlastnit.
Přitom by bylo na světě tak krásně. Všichni jsme tady jen na krátké návštěvě a přesto si mnohdy samy dokážeme tu krátkou návštěvu ničit, znepříjemňovat a často měnit v peklo.
Nemyslím, že dokážeme zastavit války, zabránit mocenským bojům, zastavit sesuvy půdy, hurikán nebo zemětřesení. Ale rozhodně dokážeme ovlivnit naše chování, vztahy mezi lidmi v rodině i kolem sebe a tu návštěvu udělat pro sebe i okolí co možná nejpříjemnější. Proč se alespoň trochu nepřiblížit vysněnému ráji ?
I v tom pekle jsou přece pekelné zákony, zvyky, pravidla a rituály, které se musí ctít a dodržovat.

Začíná nám babí léto

7. září 2017 v 13:30 |  Tak jde život
Pro nás se se začátkem školního roku vlastně nic nemění, ale potřebovali jsme vyřídit pár věcí, tak jsme zase na chvilku odjeli z chaty domů.
Notebook s námi nechce kamarádit, a tak ho do opravy dáváme během prázdnin už potřetí. Závada je stále stejná, špatná základní deska, která se nejdříve musela objednat přímo od výrobce a po následné opravě (?) opět nefunguje. Třeba to na třetí pokus konečně vyjde. Oprava nebyla nijak levná, ale zatím to řeší záruka. Že jsem byla téměř celé léto na chatě bez notebooku je věc jiná. Takže třikrát a dost. Pokud se dílo nepodaří, budu chtít vrátit peníze. Jsem připravená bojovat do roztrhání těla. No, uvidíme.
Zašla jsem také do knihovny pro přísun dalšího čtení, manžel vyřídil parkovací kartu na následující rok a společně jsme zajeli navštívit mé rodiče.
V úterý už jsme zase odjeli na chaloupku. Počasí je celkem příjemné, takové správné babí léto, ale večer už je třeba trochu zatopit. Stačí polínko a pár borovicových šišek a hned je příjemněji.
Zahrádka mi zatím ještě dělá radost, truhlíky i moje oblíbené staré hrnce, mísy i nočníky jsou pořád ještě obalené květy. A začaly nádherně kvést jiřiny.
Snad si to babí léto budeme ještě nějakou tu chvíli užívat.




Návštěva skanzenu

3. září 2017 v 12:30 |  Tak jde život
Letos výletujeme docela často, naším zatím posledním byl výlet do Přerova nad Labem. Muzeum bylo založeno a zároveň otevřeno v roce 1967. Začínalo staročeskou chalupou a postupně bylo zrekonstruováno a přeneseno do skanzenu celkem 30 objektů. Můžeze zde vidět chalupy, špýchary, hospodářská stavení, zvoničku nebo třeba holubník. Chalupy jsou v podobě, která ukazuje, jak se dříve žilo. V mnohých chalupách jsou nainstalovány figuríny původních obyvatel, a to tak věrohodně, že jsem jednu z nich při vstupu pěkně slušně pozdravila. Uvidíte rodinu s dětmi u stolu ve světnici, která sloužila jako kuchyně, pokoj i ložnice, švadlenu, kováře nebo i celou školní třídu.
Určitě Vás zaujme i vybavení jednotlivých stavení, převážně kuchyně s nádhernými kachlovými kamny a pecí, plechové i kameninové nádobí. Milovnice starého modrého nádobí si určitě přijdou na své, já jsem měla oči vyvalené jako Hurvínek. Prostě nádhera.
O Vánocích a Velikonocích pořádá muzeum prohlídky s programem, zaměřeným na staré sváteční zvyky. Udělejte si výlet, bude se tam líbit dospělým i dětem.






A zase na startu

30. srpna 2017 v 13:30 |  Tak jde život
Před pár týdny jsem psala, že končí škola, začínají prázdniny a najednou je všechno obráceně. Končí prázdniny, začíná škola a s ní povinnosti, úkoly, povinné i nepovinné aktivity, kroužky, zkrátka každodenní kolotoč pro malé i velké.
Sama jsem se po prázdninách do školy docela těšívala, ale jenom na prvních pár dní. Zase jsme se všichni sešli, jeden přes druhého líčili prázdninové zážitky. Ty tenkrát byly většinou z pionýrských táborů, z kempů, kam jsme jezdili s rodiči většinou pod stan a od babiček na vesnicích, pokud teda někdo měl to štěstí. Prázdniny u moře, to byl zážitek jen některých z nás, a to většinou bylo Černé moře nebo studený Balt v NDR.
Druhým příjemným zážitkem bylo rozdávání nových učebnic, sešitů a učebních pomůcek. Všechno tak krááásně vonělo novotou. Tužky, pera, pastelky, vodové barvy, plastelína, pracovní podložky, to všechno jsme ve škole dostávali zdarma. Mnozí dnešní rodiče by tuto možnost určitě rádi uvítali, zvláště při dnešních cenách. Vybavení prvňáčka není nijak levná záležitost, stačí se podívat na současné ceny sešitů, obalů, pastelek a dalších pomůcek. A to nemluvím o cenách batohů, penálů, botách na přezutí a mnoha dalších a dalších věcech.
Je mi docela líto rodin, kde začátek školního roku velmi znatelně zasáhne do rodinného rozpočtu, neboť školou požadované věci jsou pro školáka povinné a přes to vlak prostě nejede.
A tak do nového školního roku přeji všem rodičům pevné nervy, učitelům ještě pevnější a školákům hladký průběh školních a i těch mimoškolních aktivit.
Všem prvňákům tu nejlepší paní učitelku, protože dobrý začátek je opravdu hodně důležitý. Ten nepodařený může napáchat škody, které se později odstraňují těžce a pomalu.
A tak vzhůru do boje, za pár dní už zase všechno začíná.




Elektronika včera a dnes

26. srpna 2017 v 14:00 |  Retro vzpomínky
Dnešní elektroniku asi nemusím nikomu představovat. Počítače, notebooky, mobilní telefony, televize, tablety jsou všude kolem nás a poradit si s nimi dokáží už i malé děti.
Já ale chci zavzpomínat na začátky těchto přístrojů.
Tohle byla naše první televize. Rodiče ji koupili někdy v roce 1958 a bylo to vážně něco, protože v té době nebyla samozřejmostí a doma ji měl jen málokdo.




V rodinách se hodně poslouchalo rádio a když se objevila tranzistorová rádia s bateriovým napájením, která umožňovala poslech i bez zapojení do sítě, ani se takovému zázraku nechtělo věřit. A maličké rádio na tužkové baterie, které můžete poslouchat téměř kdekoli, to byl tenkrát hit srovnatelný snad s dnešními chytrými telefony.



Dalšími možnostmi poslechu mluveného slova, ale hlavně hudby a písniček byly gramoforny a magnetofony, původně páskové, později kazetové.



Vzpomínám na prázdniny s magnetofonem Uran, který byl jak na síť, tak na baterie.


My, parta holek z naší chatové osady, jsme s Uranem trávily mnohá odpoledne u místního rybníka. Linuly se z něho tehdejší hity a my jsme si připadaly tak neskutečně suveréní a neodolatelné do doby, než začaly docházet baterie nebo když se zamotala páska a my trávily dlouhou dobu jejím převíjením.
Ještě i dneska, když se sejdeme, určitě některá z nás řekne: "Holky a vzpomínáte na Uran?"
Byly to krásné prázdninové časy, na které moc ráda vzpomínám.

Až se zima zeptá

22. srpna 2017 v 17:06 |  Tak jde život
Můj brácha nemá prima bráchu, má jenom starší ségru, teda mě, ale navíc má krásného vnoučka, kterému koncem měsíce budou už tři měsíce.
Čas letí, a proto jsem pro svého prasynovce upletla kulicha, protože věřím, že do zimy do něj doroste. Zatím jsem ho vyzkoušela na modelce, které už je 37 let, ale není to na ní nijak znát. To má tak někdo štěstí!



Srpen, který se nezapomene

18. srpna 2017 v 14:00 |  Tak jde život
Ne, není to "ten" srpen, tentokrát myslím srpen v roce 2002. Měli jsme tenkrát s manželem dovolenou, byli jsme, jak jinak, na chatě a celé dny proseděli u televize a sledovali tu hrůzu, která se na nás z obrazovky valila. Tolik něštěstí, které s velkou vodou mnozí prožívali přineslo v několika případech i daň největší, lidský život.
Nedokážu si představit, co všechno lidé museli prožít a vytrpět, protože to ví skutečně jenom ten, kdo si to všechno prožil na vlastní kůži. Smekám před nimi a obdivuju za to, že se dokázali postavit osudu a znovu začali budovat a opravovat svoje domy a zahrady prakticky od začátku.
Nabízím několik unikátních fotografií od mého bývalého kolegy ze zatopené Prahy, konkrétně z Karlova mostu a Kampy.






Bruncvík před záplavami a při záplavách


Kam dál