Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Takový běžný retro den

Úterý v 19:37 |  Retro vzpomínky
Zvoní budík, tak se nedá nic dělat, musím vstávat. Nazuju bačkory , pustím rozhlas po drátě a jdu si uvařit kafe . Čeká mě celkem perný den, a tak si ještě umyju hlavu a dám natáčky abych vypadala trochu k světu. Doběhnu koupit dětem pribináčky , malému Honzíkovi musím koupit Sunar a nesmím zapomenout Alence berušky do vlasů . V drogerii potřebuju prášky na praní a snad už konečně budou mít toaletní papír a vložky .
Konečně už musím také vyprat , doufám, že poteče voda. Nákup vrazím do lednice a maso do papiňáku . Budu vařit hovězí polévku. V remosce upeču kuře a vrhnu se na nádobí . Začíná mě bolet hlava, vezmu si nějaký prášek a hlavně pořádně zapít sodovkou . Já jsem fakt dneska uhoněná jako kůň, snad do večera vydržím.
 

Také Vás trápí křeče ?

Neděle v 17:26 |  Tak jde život
Občas mívám problémy s nočními křečemi v lýtkách a s nespavostí. Zjistila jsem, že jde pravděpodobně o nedostatek hořčíku a tak, pokud se problémy objeví, jdu ho zakoupit.
Jeho nedostatek se začíná projevovat kolem 45 let a po tomto věku dále klesá. Problém se hodně týká především seniorů, protože jejich tělo hořčík hůře zpracovává, což je mnohdy způsobeno i zvýšeným užíváním léků.
Nedostatek se projevuje
únavou
bolestí hlavy
nespavostí
stresem a depresemi
bušením srdce
křečemi
padáním vlasů
lámáním nehtů

Stravu bohatou na hořčík najdeme v ovoci, zelenině, obilovinách, rybách. Jde především o maliny, ostružiny, banány, mandle, ořechy, listovou zeleninu, čočku, tmavé fazole, obilí, ryby, celozrnné pečivo a překvapivě i o čokoládu.
Důležité je i podávání hořčíku pomocí doplňků stravy. Dělám to tak 2x do roka a problémy s křečí v lýtkách nemám. S tím usínáním je to někdy horší...



Quo vadis ?

12. března 2017 v 16:34 |  Tak jde život
Kam kráčíme a kam jako společnost směřujeme? To bych také docela ráda věděla. Moc velké iluze si nedělám, rozhodně to ale nebude ten příslovečný Ráj.
Vidím kolem sebe lidi naštvané a nespokojené, závist, zloba, hulvátství a neochota pomoci druhým, to je to, oč tu právě běží. Na ulicí potkávám spíš lidi zamračené, těch kteří se usmívají je pořád nějak méně. Třeba se na tom podepsala dlouhá zima a zároveň se sluníčkem přijde i lepší nálada, spokojenost a radost ze života. Přála bych si to.
Ani já nejsem žádná Matka Tereza, také mě lidi dokáží občas pěkně naštvat. Můj muž říká, že spolehlivě startuju hned na první našlápnutí, ale to jen doma a také už to není to, co to bývalo. Asi mi dochází dech nebo, že bych se konečně na stará kolena uklidnila?
Co mě ale opravdu dokáže vytočit je příšerná brutalita lidí vůči zvířatům, která se tomu nedokáží bránit. Během celkem krátké doby jsem zaznamenala tolik příběhů týrání a krutosti, že tomu ani uvěřit nemůžu.
U radiátoru přivázaný pes, jehož páníček odjel na tři týdny! ! ! na dovolenou a prostě na něho zapomněl.
U popelnice provazem svázaná kočka, štěňata i koťata v pytli nebo kufru pohozená u silnice, pejsek záměrně politý kyselinou, zbídačení a hladoví koně, příšerné podmínky pejsků tzv. chovatelů v množírnách.
A včerejší případ ze zoologické zahrady v Jihlavě, kde smradi (jinak to říct nejde) ve věku 5,6 a 8 let utloukli a ukamenovali pelikána. Kde byli jejich rodiče? Kde se bere brutalita u takhle malých dětí?
Je mi z toho smutno, ale pořád ještě věřím, že jsou to případy ojedinělé, přesto neomluvitelné, ať už jsou za tím děti nebo dospělí.
V takovém světe žít nechci, chci kolem sebe cítit radost, klid, spokojenost, toleranci a pohodu, úctu ke stáří a respekt vůči autoritám. Nebo chci vážně tak moc?



 


Nádhera v Královské zahradě

8. března 2017 v 16:57 |  Tak jde život
Na naší zahradě zatím vládne zima, k vidění toho moc není. Probouzí se pomaloučku, tulilpány, narcisy ani petrklíče o sobě ještě nedávají vědět, ale větvičky stromů a keřů už rašit začínají.
Obrovskou radost mám z karásků v našem jezírku, kteří nezklamali a i přes poměrně dloluho zamrzlé svoje obydlí, přežili. Máme ryby! Máme je už asi osm let, možná déle, ani pořádně nevím. Jsou nachytaní z nedalekého rybníka a jsou to rybičky nezdolné a naprosto nenáročné. Jak je vidět i spolehlivé, protože je na ně spoleh, že každoročně přezimují.
Protože se na vlastní zahradě zatím nemůžu těšit z rozkvetlé nádhery, bylo třeba se poohlédnout jinde. V Empírovém skleníku v Královské zahradě právě teď probíhá výstava nazvaná Předjaří na Pražském hradě. Jejím tématem je 300. výročí narození české královny Marie Terezie, a proto jsou na výstavě k vidění i obrazy, vázy a několik soch.
Ve skleníku jsou rostliny užívané k výsadbě v zahradách Hradu, rychlené cibuloviny tulipánů, narcisů, modřenců, řebčíků, hyacintů ale i nádherně kvetoucí amarylisy nebo klívie.
Nádherná záplava barevných květin potěšila naše oko a teď už se budeme těšit na vlastní rozkvetlou zahradu, které vévodí azalky a rododendrony.




Den jako malovaný

4. března 2017 v 20:00 |  Tak jde život
Dnešní den už od samého rána sliboval modrou oblohu, sluníčko a teplo, jaké jsme si ještě letos neužili. Ani jsme nemohli, začíná březen a zatím jsme na jeho úplném začátku.
Tentokrát to meteorologům vyšlo, ale vyšlo to především nám všem. Určitě i ti nejzarytější lenoši opustili svoje křesla a sedačky, vypnuli televize a počítače a nechali se sluníčkem vylákat k první jarní procházce. Alespoň já jsem to tak vnímala.
Dopoledne jsem vyrazila na první letošní bleší trh. Mám blešáky a bazary moc ráda a když počasí vyjde tak, jako dneska, nemá to chybu. Na tomhle blešáku najdete snad všechno, na co si vzpomenete. Na obrovské ploše jsou k vidění nejenom staré věci, ale prodává se tady i nová elektronika, drogerie, potraviny, textil, a to za více jak přijatelné ceny. Já mám ale nejraději tu část bazarovou a vetešnictví. Tam jsem jako v ráji. Staré bandasky, naběračky,hrnce, konve a konvičky, které osazuju a zdobím jimi zahrádku nebo keramické zvonečky, slony a plyšové medvědy, ty zase tvoří moje malé sbírky.
Prolezla jsem všechno křížem krážem, ale na zvonečky jsem tentokrát štěstí neměla. Přesto jsem si nějakou tu radost udělala, tři medvědi a dva sloníci už mají nový domov.



Muzikál Antoineta

1. března 2017 v 16:54 |  Divadlo
Již třetí sezonu uvádí divadlo Hybernia muzikál Antoineta - královna Francie. Tragický příběh zhlédlo již více jak sedmdesát tisíc diváků a tím se Antoineta stala jedním z nejoblíbenějších muzikálů u nás. Krásná hudba, pěvecké i herecké výkony i nádherné dobové kostýmy se divákům opravdu líbí.
Mne neznámá Iva Marešová jako královna byla fakt hodně dobrá, skvěle zahrané a ještě lépe zazpívané. Velkým ale příjemným překvapením byl i Michal Novotný, kterého znám především jako činoherce Vinohradského divadla nebo představitele různých seriálových rolí. Je vidět, že zpěv dnešním hercům nedělá sebemenší potíže a mohou se v muzikálech uplatnit se ctí.
Skutečný příběh s tragickým koncem je velmi emoční, a tak dámské části diváků doporučuji kapesníček.

Ještě trochu historie

Marie Antonie byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána Lotrinského. Její matka jí naplánovala sňatek s francouzským následníkem trůnu, budoucím králem Ludvíkem XVI., aby tak utužila spojenectví mezi Rakouskem a Francií. Marie Antonie se ve Vídni provdala za následníka trůnu v zastoupení, a poté se vydala do Francie,, kde přijala jméno Marie Antoineta a stala se korunní princeznou. Vzhledem k jejich povahám nebyly vztahy s manželem vůbec dobré. On byl tichý, tajemný, zatímco ona měla ráda život, pořádala plesy, hrála karty a hazardní hry, ve kterých utápěla nemalé jmění ze státní pokladny. Vedla velice nákladný a rozmařilý život, který se chudým poddaným nemohl zamlouvat. Obrátili se proto proti královské rodině a jejich nespokojenost vyústila až k Velké francouzské revoluci. Ludvík XVI. byl popraven, jejich syn byl dán na převýchovu k ševci Simonovi a sama Antoineta byla osm měsíců po smrti svého manžela popravena také.




Opožděný start

21. února 2017 v 18:18 |  Moje tvoření
Letos mám nějak opožděný začátek, co se týče ručních prací. Když kolem sebe vidím pilné včeličky, tak se tak trochu sama před sebou hanbím. Většinou chuť na něco tvořivého přijde najednou, a pak začnu šmejdit na pinterestu nebo se nechám inspirovat šikulkama, kterých je tady dost a dost. Naposledy jsem objevila docela zajímavý háčkovaný návod na deku. Do deky se mi po pravdě moc nechtělo, ale pustila jsem se do polštářku, na který jsem využila různé zbytky vlny. Medvědi jsou také moje dílo, ale háčkovala jsem je už před dvěma roky. Ten největší byl mým prvním medvědím výtvorem a musím se pochválit, přestože od té doby jsem jich pár uháčkovala, ten první byl nejvydařenější. Nevím proč, ale je to prostě tak.


























O víkendu jsme byli s Barčou na procházce a ještě jsem si ji chtěla vyfotit v zimním roláku. Nechtěla chvilku postát, většinou na mě vystrkovala, víte co. Ale pak se jedna fotka povedla. Včera jsem v Blesku objevila soutěž nazvanou Nejpes, a tak jsem tam tu naší modelínu jen tak pro legraci přihlásila.




Máte doma termokrizi?

17. února 2017 v 18:25 |  Tak jde život
Nastěnka na otázku zda je jí teplo odpovídala: "Teplo, dědečku mrazíčku." Já na stejnou otázku dostávám odpověď: "Zima, babičko mrazničko."
Poslední dobou se nějak nemůžeme dohodnout, kdy je doma teplo, kdy chladno a kdy vedro k padnutí. Většinou jsem to byla já, komu byla zima a kdo si na zimu stěžoval, ale poslední dobou se všechno docela radikálně změnilo. Na vině není klimakterium, jak by se mohlo zdát, období úporných návalů horka mám zdárně za sebou, pouze občas se ještě problém objeví, ale fakt jen občas. Ruce a nohy mívám studené poměrně často, ale to už tak nějak ke mně patří, jinak to snad ani neznám. Přesto mi doma zima není, což se nedá říct o manželovi, který byl naopak ten, kterému bylo horko pořád.
Změna je prostě život, a tak teď doma v obýváku hrajeme novou hru. On zavírá okna nadoraz a pouští topení, také nadoraz. Já chodím okna otevírat alespoň na malou skulinku a topení stahovat na polovinu, ovšem stačí na chvilku odejít z pokoje a zase je všechno nadoraz.
Je mi vedro, jdu se "jako" podívat z okna nebo zkontrolovat kytky na parapetu a nenápadně stahuju topení.
Je mu zima, navléká se do svetru nebo do županu, a tak to jde pořád dokola.
Docela mě potěšilo, že naše hrátky nejsou ničím ojedinělým, že se o tyto hádky zajímají i sociologové a odborně se jim říká termokrize.
To, jak člověk vnímá okolní teplotu, je velice individuální a závisí to na mnoha faktorech. Ženské a mužské vnímání tepla a zimy ovlivňuje např. konstrukce postavy, výška, objem, svaly, věk, kvalita spánku, kouření, stres, tlak, různá onemocnění.
Vnímání teplotních rozdílů je prostě věda a já už mám celkem jasno.
Podle všeho by největší zima měla být ženě starší, malé, hubené, která špatně spí, kouří, nezdravě se stravuje, je vystresovaná, má nízký tlak a pravděpodobně se léči na nějakou nemoc, třeba na cukrovku.
Tak proč do těch pomyslných kamen pořád přikládá můj muž?




Tenhle orgán nikomu nechybí

14. února 2017 v 17:48 |  Tak jde život
Orgány, důležité pro život člověka, jsou přece všeobecně dobře známé a nikdo o tom ani na chvíli nepochybuje. Mozek, srdce, plíce, játra, ledviny.
V sedmdesátých letech však existoval jeden, který se snažil nahradit všechny tyto životně důležité funkce, a ač se to zdá téměř nemožné, v mnoha případech se mu to dařilo.
Byl to orgán policejní moci. I mozek, který vykazoval celkem vysoké IQ, a právě takové měl v oblibě, dokázal tento orgán zdecimovat a poslat do kriminálů, psychiatrických léčeben, do dolů, třídíren odpadů, kotelen nebo do podobně myšlenkově "náročných" povolání.
Srdce, která bila za spravedlnost, svobodu a život s možností poznávání a vzdělávání ve světě, ta skutečně bita byla, to orgán nestrpěl. Srdce mnohokrát prohrálo i v milostných a rodinných vztazích prostě proto, že nedokázalo zvládnout každodenní nápor a tlak, a tak pro zdánlivý klid svých blízkých se mnohdy těchto vztahů vzdalo.
Bezstarostně se nadechnout a pročistit plíce čistým vzduchem, ani to leckdy nebylo jednoduché. O očistu těla i ducha se tento orgán staral dokonale. Filtroval veškeré informace, které by mohly zasít v našem těle zrníčko pravdy a poznání.
Byl neúnavný, neúprosný, pracoval tak, jak se od orgánu očekává, pracoval neustále.
Moc ráda jsem na vlastní oči pozorovala selhání tohoto orgánu a moc nerada bych přihlížela k jeho opětovnému oživení.

Rovnoprávnost v kuchyni

10. února 2017 v 17:55 |  Vaření, smažení, pečení
U nás v kuchyni vládne rovnoprávnost. S manželem se při vaření střídáme. Já jsem ta, která vaří klasiku a on se pouští do minutek a specialit, kterých je na internetu jako hub po dešti. Baví ho to a musím říct, že jeho specialitky mají opravdu úspěch. Používá speciální koření a ingredience, se kterými bych si leckdy nevěděla rady.
Jeho kohout na víně fakt neměl chybu a kachní prsa s pomeranči a portským, která jsou na přípravu docela jednoduchá, chutnají výborně.

Kachní prsa s portským vínem, medem a pomerančem

2 kachní prsa, 2 dcl šťávy z pomerančů, 2 lžíce medu, 1 dcl portského vína, 4 kuličky nového koření, čerstvě mletý pepř, sůl, plátek másla

Kůži na prsou nařežeme na čtverečky a z obou stran osolíme. V misce smícháme pomerančovou šťávu, portské, med, pepř a nové koření.
Kachní prsa položíme kůži dolů na suchou pánev, necháme zvolna prohřát a pak pečeme 12 minut, poté obrátíme a dopékáme dalších 5 minut. Do pánve s kachním výpekem nalijeme připravenou směs, přidáme máslo a přivedeme k varu. Na mírném ohni redukujeme do požadované hustoty. Prsa nakrájíme na plátky , přelijeme výpekem a jako přílohu podáváme šťouchané brambory.


Jako kuchař klasik jsem k odpolednímu kafíčku upekla bezlepkovou bábovku. Bezlepková dieta se v poslední době stala pro mnoho lidí módní záležitostí, ale u nás je to nutnost. Ne všechny bezlepkové moučníky bych mohla s klidným svědomím doporučit, ale tuhle bábovku určitě ano.


Bezlepková tvarohová bábovka

250g másla,25 g měkkého tvarohu, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 250 g cukru krupice, 300 g bezlepkové mouky Jizerka, 5 ks vajec, citronová kůra, strouhaný kokos na vysypání formy, tuk na vymazání

Do mísy vložíme změklé máslo, tvaroh, žloutky, vanilkový cukr, cukr krupici a ušleháme do pěny. Přidáme mouku s kypřícím práškem a podle chuti nastrouhanou citronovou kůru. Nakonec vmícháme z bílků ušlehaný tuhý sníh.
Těsto přendáme do vymazané a vysypané bábovkové formy a v předehřáté troubě pečeme cca 50 minut na 170 stupňů.

Po upečení bábovku vyklopíme a ihned zabalíme do alobalu, ve kterém ji necháme vychladnout. Pokud bychom bábovku do alobalu nedali, bábovka by klesla!




Kam dál