Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Domácí repelenty

Pátek v 10:30 |  Tak jde život
S jarním počasím přichází i doba výskytu klíšťat, komárů i jiné nepříjemné havěti. Klíšťat je i letos opravdu hodně, naše Barunka i přes antiparazitní obojek by mohla povídat.
Našla jsem na internetu několik receptů na domácí repelenty, tak se o ně podělím.

Repelent proti klíšťatům

1 sáček sušeného rozmarýnu nebo hrst čerstvého
1 l převařené vody
1 lžíce vinného octa (může být i obyčejný)

Do převařené vody nasypte rozmarýn a louhujte do vychladnutí. Přidejte lžíci octa a naplňte skleničku s rozprašovačem. Přípravek funguje na zvířata i na člověka.

Repelent z Alpy

100 ml Alpy
30 hřebíčků

Hřebíček vložíme do Alpy a necháme louhovat. Po 48 hodinách můžeme roztok použít, ale hřebíček necháme louhovat i nadále.

A jak na komáry?

Komáři nemají rádi vůni levandule. Utrhněte pár snítek levandule, promněte ji v dlaních a potřete si ji po těle. Kdyby vás komáři stejně poštípali, budete alespoň krásně vonět jako v té písničce Ty jsi má, levandulová ....



 

Rozkvetlé jaro

14. května 2018 v 9:30 |  Tak jde život
Nejsem žádný chlubílek, ale tentokrát se musím pochlubit nádherně rozkvetlou zahradou, nemůžu prostě jinak.
Přijeli jsme v pátek dopoledne a už od branky nás čekal tento pohled.




Rododendrony a azalky jsou v plném květu, přestože nemají tolik vláhy, kolik by potřebovaly. Bohužel i proto celkem rychle odkvétají, takže se z té krásné podívané asi dlouho těšit nebudeme. Teď si ale oko užívá a když se k tomu ještě přidá ptačí koncert, užije si i ucho. Možná je to poděkování za zimní úplatu slunečnicovými semínky a lojovými koulemi, nevím, ale poslouchá se to krásně.








Co je to vlastně štěstí?

11. května 2018 v 9:30
Muška, ta to určitě nebude i kdyby byla zlatá. Štěstí je takové, někdy i trochu zašmodrchané, klubko životních událostí, které nám dokáží dělat radost. Každý ve svém životě považuje za štěstí něco jiného, každý z nás o něm máme trochu jinou představu a některé věci bereme tak nějak samozřejmě. I když ne vždy to samozřejmost je.
Pro mne je štěstí, že
jsem se narodila milujícím rodičům i prarodičům
jsem měla střechu nad hlavou a vlastní postel
jsem nikdy nepoznala hlad a ovoce i sladkosti byly jednou z těch samozřejmostí
jsem díky matce švadleně chodila pěkně oblečená
jsem po střední škole okamžitě našla práci, která mě celkem bavila a s malými obměnami vydržela do důchodu
jsem našla bezvadného chlapa se kterým to táhneme už 45 let
jsme vychovali slušné a snad i spokojené děti, i když to někdy byl sakra záhul
jsme mohli trávit krásné dovolené u nás i v zahraničí
máme chatu s nádhernou zahradou, kde je nám moc fajn
nás provázejí choroby celkem běžné vzhledem k věku
Někomu se může zdát, že to není to pravé štěstí, ale já to tak beru, já to tak cítím, to je štěstí.

Krásně to řekl Jan Werich

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší.









-
 


Modrá je dobrá, ale ta žlutá

8. května 2018 v 18:19 |  Tak jde život
Modrá je dobrá, s tím souhlasím, ale letošní jaro to s tou žlutou trochu přehání. Trochu dost. Nevadí mi žlutá barva. Sluníčko, zářivé žluté květy, čerstvě vylíhnutá kuřátka, žlutá na oblečení, to všechno je fajn . Ale žlutý pyl, kterého je letos snad ještě víc než v loňském roce, ten mi teda vadí, a to tak, že hodně.
Stůl, lavice i podlahu v altánku jsem uklízela každý den. Díky teplému počasí jsou na chatě otevřená všechna okna i dveře, a tak utírám prach, žlutý prach. Vítr ho roznáší úplně všude. Umyté auto už druhý den neví, že bylo umyté a po návratu domů boj pokračuje. Vytřít balkon, umýt parapety, opět prach v celém bytě.
Není to kvetoucí řepka, která se kolem nás široko daleko nevyskytuje, ale kvetoucí smrky, borovice a jedle. Těch máme na zahradě celkem dost a když se do nich opře vítr, valí se kolem nás žlutý mrak.
I doma máme výhled do parku, kde samozřejmě nechybí spousta smrků. Takže si tu žlutou opravdu "užíváme". Lituji alergiky, ti to v tomto období nemají vůbec jednoduché. A to je teprve začátek, znám to, máme alergika v rodině. Jeho čas s nástupem kvetoucích trav teprve přijde.



Skvělé norské detektivky

4. května 2018 v 10:30 |  Knihy a knížky
V poslední době čtu hodně ráda severské detektivky. Samozřejmě, že ne všechny jsou úplně ty nej, ale poslední norský autor, na kterého jsem narazila v knihovně celkem náhodou, mě doslova nadchnul.
Samuel Bjork, spisovatel, hudební skladatel, frontman několika hudebních skupin. Jeho kniha V lese visí anděl byla nominována na Cenu norských knihkupců a v Norsku se stala senzací.
Dovolím si uvést část internetové recenze:
Zcela brilantní norská detektivka, která má všechno, co si lze od dobrého příběhu přát. Nesmírně napínavou zápletku, jež v sobě skrývá hrůzná tajemství. Působivé vystižení míst, na kterých se děj odehrává.
Jeho druhá, neméně skvěla detektivka Sova opět přináší napínavou záplatku a roztáčí pátrání po vrahovi na plné obrátky.
Milovníkům detektivky doporučuji.


Tak to už je asi závislost

1. května 2018 v 20:29 |  Tak jde život
Pět dnů na chatě, zahrádka, postupně nádherně rozkvétající rododendrony a azalky, sluníčko, prostě paráda. Ale jedna chybička by se přeci jenom našla, vlastně spíš chyba. Absence možnosti připojení k internetu. To by samo o sobě tolik nevadilo, ale absence blogu, to už je jiná. A tak jsem zjistila, že jsem prostě regulérní závislák.
Máme trochu problém s připojením, ale řešení existuje, tak příště už zásadně jenom s noťasem. Tentokrát byla možnost připojení pouze v místní restauraci. Při sobotním obědě jsem alespoň na chvilku zapnula tablet, abych nahlédla na blog, ale byla to jen taková rychlovka, a to není to pravé ořechové.
Napadá mě, že by to vlastně také bylo řešení. Restaurace má nejenom možnost připojení k Wi-Fi, ale má také dobré pivo. Ovšem při pravidelné každodenní návštěvě by nemuselo zůstat jenom u jedné závislosti. Tak tato možnost padá, i když ...



Úplně jednoduchá otázka

27. dubna 2018 v 9:30 |  Tak jde život
Skoro každá otázka a následná odpověď může být pro někoho právě ta důležitá, možná vůbec ta nejdůležitější. Pro mne nemusí znamenat nic, pro jiného může být i otázkou života a smrti. Každý máme poněkud jiný úhel pohledu, pro každého je v životě důležité něco jiného. Máme jinak nastavené hodnoty a priority, které si většinou přinášíme z dětství, z výchovy od našich rodičů a prarodičů.
Jsme rozdílní v pohledu na vzdělání, majetek, životní hodnoty, náboženství, partnerské vztahy nebo vztah k přírodě.
I tak, na první pohled banální otázka, Jak to dopadlo? může v životě každého z nás sehrát obrovskou roli a dotyčnému obrátit život doslova naruby. Aniž to tušíme, po jejím zodpovězení se možná náš život podstatně změní a naše kroky povedou úplně jiným směrem, než se původně zdálo.
Otázka krátká, důsledky mnohdy obrovské. Jak to dopadlo se ptáme například po přijímacích zkouškách na školu, po výběrovém řízení do nového zaměstnání, po výsledcích zdravotního vyšetření, po těhotenském testu, po rozvodu, po žádostech téměř na cokoliv.
A odpovědi jsou pro další život nesmírně důležité, protože možná právě teď stojíme na rozcestí našeho dosavadního života. Ať už je ta cesta jakákoli, ať je to volba šťastná.



Jaro nebo léto?

24. dubna 2018 v 10:30 |  Tak jde život
Tenhle víkend byl vážně super. Podle teploty na teploměru jsem měla pocit, že jsem jaro zdárně zaspala a probudila se až do nádherného léta.
Teplo mám ráda, ale zase ne až moc. V zimě občas spím i při otevřeném okně, takže chladnější počasí také můžu, ale zase ne až moc. Je to se mnou v tomto směru trochu složitější, což může potvrdit můj muž.
V pátek jsme odjeli na chatu. Vždy, když z ní odjíždíme, máme kamna připravená na další náš příjezd. Pak už stačí jen škrtnout sirkou, dřevo začne krásně praskat a za chvíli je v celé chatě příjemné teploučko, které miluje i naše Barča. I tentokrát bylo vše připravené, protože když mám pocit chladu, dokážu si klidně zatopit i během léta. Ne moc, ale tak napříjemno. Hlavně večer.
Tentokrát ovšem zůstala kamna nedotčená a tak připravená na další příjezd. Snad si ani nepamatuji, kdy byl duben tak teplý, jako ten letošní. Opět padaly teplotní rekordy. Člověk se s abnormálními výkyvy počasí srovnat tak nějak dokáže, ale pro přírodu to rozhodně tak jednoduché není. Ještě není konec dubna a nějaký ten mrazík může klidně přijít. Snad si ta matička příroda zase poradí, ostatně jako už mnohokrát.




Freddie Mercury

21. dubna 2018 v 9:30 |  Divadlo
Tak tohle byla vážně bomba, nejen pro milovníky skupiny Queen a především Freddieho Marcuryho.
Autor a režisér Karel Janák napsal pro Divadlo Radka Brzobohatého tak trochu netradiční muzkál, než na jaké jsme si zvykli v současné době. Jde o životní příběh Freddieho, který vůbec nebyl jednoduchý, ať už v osobním životě, ale i v počátcích prosazování skupiny na hudební nebe. Měl geniální hlas, stal se super hvězdou, miloval všechny, ale svoji největší životní lásku ztratil. Přesto byla Mary poslední člověk, který s ním byl do posledních chvil jeho života.
Představení je plné energie, živá kapela perfektní, hodně, ale opravdu hodně kvalitní zpěv, humor a spousta emocí.
Úžasná volba při obsazení hlavní role frontmanem skupiny Queenie Michaelem Kluchem, mimochodem mně do té doby neznámým. Jeho zpěv je naprosto bezkonkurenční a zahanbit se nedá ani v činoherních scénách, ve kterých se objeví např. Jiří Korn, Rudolf Hrušínský nejml. nebo Simona Postlerová.
Ocenila jsem titulky nad jevištěm, angličtinou nevládnu a skladby znám právě jenom jako skladby a texty mi unikají. A to je fakt škoda, protože právě z textů písní se o životě, láskách a pocitech hodně dozvíme.
Závěrečná děkovačka ve stoje byla hodně emoční, slzičky kapaly u mne i v okolí.
Budetel-li mít možnost, určitě ji využijte, stojí to opravdu za to.



A to zjistili jak?

17. dubna 2018 v 18:14 |  Tak jde život
Hodně ráda sleduji televizní pořady o přírodě a vzhledem k tomu, že naladit můžeme celkem dost kanálů s touto tematikou, dívat se je opravdu na co. Ne, že bych u televize trávila zbytek svého života, tak moc mě to zase nebaví, ale při tristním výběru našich pořadů je to volba více než dobrá.
Cestopisy, fauna i flóra, poučení i zábava ze všech možných a někdy i nemožných míst naší planety. Nedávno jsem sledovala dokument ze Skalistých hor na západě Spojených států, kam moje nožka určitě nikdy nevkročí.
Nádherná příroda, úžasné záběry, ale pár informací mě opravdu hodně překvapilo. Pár jsou dvě a tady jsou.
První byla o jakémsi stromě, který v horách roste a od dob objevení Ameriky Kolumbem se jeho objem zvětšil o pouhých 15 cm. Nějak jsem nechápala, kdo tam ten strom tenkrát objevil a přeměřil. Samozřejmě matematika je věda věd, tak jsem pochopila, že to vlastně zase takový problém není a na inkriminovaném stromě byl pouze naznačen jeho pomalý růst.
Druhá informace už je ale vážně nepochopitelná. Mluvím za sebe, možná to pro vás taková záhada nebude. Tak schválně.
Medvěd hnědý je všežravec, ale 60-80% jeho stravy je rostlinného původu. Část živočišné stravy tvoří larvy brouků, kukly mravenců, různý hmyz, ryby, savci, dokáže zaútočit i na větší zvířata. To samozřejmě chápu. Ale informaci o tom, že dokáže denně sežrat 40 000 můr nebo podobných jedinců, to mi nedá spát. Teda dá, spím ráda, ale pořád mi v hlavě vrtá, jak se to, proboha, dá spočítat? Smějící se



Kam dál