Moje zájmy, koníčky a jorkšírka Barunka

Fakt musím?

Včera v 9:00 |  Tak jde život
Přemýšlela jsem, co vlastně v životě musím. Taková třešnička na důchodovém věku je právě to, že těch "musů" není zase tolik, jak by se na první pohled zdálo. Přišla jsem vlastně pouze na několik. Musím jíst, pít, platit složenky a samozřejmě musím mít nějaký příjem, abych ty složenky mohla zaplatit. Potažmo také to jídlo a pití.
Všechno ostatní už rozděluji na měla bych, mohla bych a chtěla bych. Je velký rozdíl v tom, jestli musím umýt okna nebo mohla bych umýt okna, musím uvařit nebo mohla bych uvařit.
Děti jsou už dávno dospělé, takže každodenní kolotoč, který se prostě s malými dětmi bez těch "musů" neobejde, už pominul.
Je pravda, že tak jednoduše to vždycky nešlo. Všechna ta "musím" jsem měla pod kůží hodně zadřená. Když se vám ale podaří alespoň některá přehodnotit na měla bych, mohla bych, budete se fakt cítit volněji. Zkuste a uvidíte!


 

Nepečený dort

Pondělí v 9:30 |  Vaření, smažení, pečení
Pečení nikdy nebylo moje hobby, kynuté těsto, to už je vůbec kapitola sama pro sebe, ale nepečené dorty patlám celkem ráda. Možnosti výběru ovovce jsou právě teď velmi široké, tak můžeme kombinovat podle přání, podle chuti nebo podle časových možností.
Minulý týden jsem udělala jeden dortík z rybízu a banánů a byl pochválen, Teda dort, ale i já. Tady je recept.

Budete potřebovat
250 g mascarpone
200 ml šlehačky
vanilkový cukr
balíček cukrářských piškotů
2 banány
šálek rybízu
vanilkový puding
mléko, kakao

Šlehačku ušleháme a jemně vmícháme vanilkový cukr a mascarpone. Puding uvaříme podle návodu a můžeme vykládat dortovou formu.
Půl balíčku piškotů pokapeme mlékem nebo vychladlou kávou (můžete přidat trochu rumu), zalijeme poloviční dávkou pudingu, přisypeme šálek rybízu a potřeme polovinou krému.
Druhou polovnu piškotů opět zvlhčíme podle chuti, druhou polovinu pudingu pak pokryjeme na kolečka nakrájenými banány. Nakonec posypeme vrstvu krému kakaem a dáme vychladit.

Snad bude chutnat ☺☺☺



Když se nedaří, co se dařit má

12. července 2018 v 9:00 |  Tak jde život
Určitě každý zná dny, kdy už ráno tušíte, že dneska vás asi čeká den blbec.
Takový fiktivní den pracující ženy může vypadat třeba takhle.
Probudíte se a zjistíte, že jste zaspala. Sakra, zrovna dneska je hned ráno porada. Vystartujete z postele, koupelnou proletíte jako blesk, oblečete první na co narazíte, v předsíni sáhnete po kabelce a spěcháte na tramvaj. Řidič zřejmě také nemá svůj den, zavře vám dveře před nosem a vy s jadrnou poznámkou čekáte dál.
Šéfovi se omluvíte, ale přesto si vyslechnete poznámku o dodržování pracovní doby. Těšíte se na kávičku, připravíte do konvice vodu, hrneček, ale ouha, káva došla. Kolegyně vás ve štychu nenechá, tak si tu kávu přece jenom dáte.
Den se vleče, vyřizujete jeden nepříjemný hovor za druhým. Už se těšíte domů na klid a pohodu. Konečně padla.
Usadíte se v tramvaji a najednou nad vámi stojí revizor. Automaticky sáhnete do kabelky pro průkazku, ale ta zůstala doma v druhé kabelce. Tak to bude s pokutou, co se dá dělat. Hlavně ať už jsem doma.
Ve dveřích vás čeká ubrečená dcera, která ztratila mobil a syn s hláškou , že si na něho úča zasedla, vám dává podepsat tento týden už druhou poznámku.
Manžel má také náladu pod psa a děsnej hlad.
Večer zvoní telefon. Tchýně vám vesele oznamuje, že tenhle víkend už určitě přijede.
No a není tohle den blbec?

 


Smích prý léčí

6. července 2018 v 9:30 |  Tak jde život
Vždy když odjíždím, byť i jen na krátkodobý pobyt mimo domov, beru sobě kromě kartáčku na zuby a čistého prádla i prášky na bolest a na střevní potíže. Tentokrát jsem na střevní potíže zapomněla, ale ony na mě nikoli.
Vyhledala jsem nejbližší lékárnu, zařadila se do fronty s nápisem volný prodej a čekala až přijde můj čas. Mladý magistr, velmi příjemný sympaťák byl ještě navíc vtipálek, jak jsem se vzápětí měla možnost přesvědčit.
Vzala bych si jeden endiaron, říkám.
Endiaron má momentálně výrobní výpadek, bude koncem prázdnin.
Začala jsem se smát. Říkám mu, že mám vážné obavy, že tak dlouho čekat nemůžu. To už se začal smát i magistr sympaťák a nabídl dvě možnosti.
Červenou lucernu, ta prý dokáže zastavit i rozjetý vlak a nebo imodium. Vzala jsem imodium. S lucernou nemám zkušenosti a zase mít nebudu.
Magistr sice ví, že smích léčí, ale všechno přece jenom nevyléčí.


Výlet, který nezklame - Kladská

2. července 2018 v 9:00



Jedno z nejkrásnějších míst v okolí Mariánských Lázní, rybník a lovecký zámeček v CHKO Slavkovský les. Podél vodní plochy vede naučná stezka po nově opravených dřevěných chodníčcích. Romantická procházka uprostřed pralesových porostů bude určitě příjemně stráveným časem. Můžete se sem vypravit pěšky, na kole, autobusem nebo autem. Z Mariánských Lázní je to necelých 9 kilometrů.




Návštěva Mariánských Lázní

28. června 2018 v 9:30 |  Tak jde život
Nedávno jsme navštívili Mariánské Lázně a já si zavzpomínala na lázeňský pobyt před 15ti lety. Jezdíme rádi na kratší pobyty, kdy během několika dní navštívíme ta nejzajímavější místa v okolí.
Hlavní kolonáda, novobarokní stavba společně se zpívající fontánou jsou dominantními stavbami města, a tak jsme je samozřejmě nemohli vynechat. Město působí velmi příjemně, lázeňské domy a parky jsou nádherně upravené, návštěvníků v tomto období ještě není mnoho a i díky tomu bylo posezení v předzahrádkách hotelů a restaurací příjemným relaxem.
Náš hotel nabízel celodenní možnost využití bazénu,který jsme rádi vždy navečer navštěvovali.
Spokojenost byla veliká, už teď přemýšlíme, že bychom si pobyt zopakovali i příští rok.



Bazénový nápadník

22. června 2018 v 9:30 |  Tak jde život
Náš městský úřad pro své občany pořádá celkem dost akcí, a to jak pro maminky s dětmi, tak i pro ty starší a pokročilé. Např. pro starší 65ti let poskytuje zdarma plavenky do jednoho z místních bazénů. Tuto bájnou hranici jsem nedávno překonala, a tak s pocitem hurá, mám to zadarmo, občas do bazénu zajdu.
Je to fajn, plavenek na určitý den vydávají pouze 20, abychom se tam nezmrzačili ještě víc, než to stačil zařídit sám život.
Poslední dvě dráhy jsou propojené a plavou tam především muži, styl paní radová se odehrává v ostatních třech drahách.
Plavu ráda, plavu dobře, taková rychlejší paní radová, a tak občas vlezu do toho rychlejšího proudu.
Proti mně plaval jakýsi odrostenec, který najednou změnil směr, asi jako řidič postižený mikrospánkem, který vjede do protisměru a narazil ne do auta, ale do mašiny, teda mne. Omlouval se, to ano a vzápětí prohlásil, že to bylo moc příjemné. Říkám, ať se neomlouvá, že to se přece stane a jestli mu to bylo tak příjemné, tak ať si ještě klidně poslouží. To už jsem si ale říkala jenom tak pro sebe.
Do bazénu chodím bez brýlí, nevidím tedy, kdy končí vyměřený čas pro naše plavání, a tak odcházím s houfem ostatních. Jdou, tak jdu také. Pokud by šli na kávu nebo toaletu, jdu také.
Možná se ptáte, jak teda vím, že do mne narazil zrovna chlap. Asi takhle, měl hluboký, hrubší hlas a chyběl mu horní díl plavek. Tak hurá, ještě není všem dnům konec. Asi zase půjdu plavat.



Něco na zub bez lepku

18. června 2018 v 18:23 |  Vaření, smažení, pečení
I ti, kteří musejí dodržovat bezlepkovou dietu mají rádi sladké. Je to trochu složitější něco pro ně vytvořit, já to prostě s bezlepkovou moukou moc neumím, ale tyhle recepty jsou úplně bez mouky.

Piškotová roláda

4 vejce
4 lžíce cukru krupice
1 vanilkový cukr
50 g mletých vlašských ořechů
200 ml smetany ke šlehání
moučkový cukr podle chuti

Bílky vyšleháme do tuhé pěny, přidáme cukr, vanilkový cukr a vidličkou rozmíchané žloutky, nakonec zlehka přimícháme ořechy. Tenkou vrstvu těsta pečeme na pečícím papíře ve vyhřáté troubě na 180°C přibližně 12-15 minut. Po upečení ihned stáhneme papír a těsto potřeme ušlehanou šlehačkou, do které zamícháme moučkový cukr (může se použít i zakysaná smetana). Roládu srolujeme a dáme vychladit. Před podáváním sypeme moučkovým cukrem nebo zdobíme ovocem.


Míša řezy

5 vajec
100 g cukru krupice
50 g kakaa
1 vanička měkkého tvarohu
200 ml smetany ke šlehání
1 vanilkový cukr

Z bílků připravíme tuhý sníh, žloutky vyšleháme s cukrem. Do žloutkové směsi vmícháme kakao a sníh. Těsto rozetřeme na pečící papír a v předehřáté troubě na 190°pečeme asi 8 minut. Těsto sundáme z plechu, necháme zchladnout a po vychladnutí rozdělíme na dvě půlky. Tvaroh rozšleháme se smetanou, přidáme moučkový cukr a krém natřeme na půlku těsta, druhou půlkou přiklopíme a necháme vychladit.




Svět generací II.

14. června 2018 v 10:30 |  Tak jde život
Tentokrát Vám nabídnu charakteristiku dalších třech generací. Poslední dvě, to je taková vize budoucnosti, ale já doufám, že bude všechno jinak.

Generace Y (nar. 1981-1999)

Vyrůstají v prostředí chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Bývají narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Vyrostli v době změn, jsou flexibilní. Žijí rychle, nechtějí měnit svět, chtějí se mít dobře. Rádi cestují, zábava je důležitější než práce. První generace napříč světem, která poslouchá stejnou hudbu, sledují stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.

Rodina:
Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronájmu. Neradi se váží, žijí tzv. na hromádce a se svými kamarády udržují vztah prostřednictvím moderních technologií. Na vše mají názor, který rádi sdělují ostatním.

Práce:
O práci se nebojí, dokáží si říct o zvýšení platu. Peníze jsou prostředkem k tomu, jak si užívat života. Dlouhodobě nechtějí šetřit, klidně se zadluží. Ochotně mění místa, odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, odmítají přesčasy a riziko v práci. Vyžadují humanitu zaměstnavatelů - zkrácené úvazky, flexibilní praocvní dobu, relaxační zóny. Chtějí být v pohodě za slušné peníze.

Hesla:
Jaký má život smysl? Dá se to najít na Googlu? Kde mám telefon? Život začíná po práci.

Technologie:
mobilní telefony, discmany, internet (v r. 1992 vznik první www. stránky). Hodně času tráví na počítači, esemeskováním, důležité je pro ně připojení k internetu. Většina nakupuje část zboží přes internet.

Dnes je jim 19 - 37 let

Generace Z (nar. 2000-2013)

Narodili se v digitálním světě, jsou na Facebooku, do prvních tříd jdou s mobilem. Všechno si fotí, nahrávají a sdílejí na sociálních sítích. Jejich biblí je Youtube a idolem youtubeři. Díky diskusím na soc. sítích dokáží svoje názory tvrdě projevit a vzhledem k malé zkušenosti v navazování sociálních vazeb bývají vzteklejší než jejich předchůdci.

Rodina:
Vyrůstají většinou s jedním sourozencem. Rodiče se o ně bojí, a proto jim mnohdy nevadí volný čas trávený u počítače. Mají hodně virtuálních kamarádů, jsou ještě větší individualisté než generace Y, pojmy tradice a národ jim moc neříkají.

Práce:
Dokáží se rychle adaptovat na nové situace. V brzkém věku se učí anglicky, rychleji dospívají a ve svém oboru budou vynikat. Všeobecný přehled považují za ztrátu času, všechno najdeš na Googlu.

Heslo: Žijeme jen na síti. Kdo není on-line je mimo.

Technologie:
Televizi sledují málo, ta je "pro starý". Populární jsou sociální sitě. Budou méně cestovat po světě protože přibývá přírodních katastrof, válečných konfliktů a terorismu.

Dnes jsou mladší 18ti let

Generace ALFA (nar. 2014 -

Toť otázka. Rozhodně to bude generace absolutně ovládající technologie.
Celkem děsivý předobraz nabízí Japonsko a tamní fenomén Hikimori (odtržení). Jde o jedince, kteří se vyhýbají lidské společnosti, nevycházejí z domu, často i ze svých pokojů v domě rodičů vycházejí pouze v noci, když rodina spí. Ve dne spí a v noci sedí u počítače. Většina těchto samotářů jsou chlapci.

Tak nevím, ale přece jenom doufám v rozum a až do takových extrémů to nepůjde. Samozřejmě, že se nedá tahle studie aplikovat na všechny a všechno, ale tak trochu z toho mrazí. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat spoustu věcí a lidí, bez kterých by ten život za moc nestál a věřím, že to tak bude pokračovat i s moderními technologiemi.

Svět generací I.

11. června 2018 v 10:30 |  Tak jde život
Dostala jsem v mailu zajímavou studii o rozdílech generací, sučasně žijících vedle sebe. Samozřejmě, že s ní nemusíte souhlasit, po přečtení ať si každý udělá vlastní názor. Rozhodně je to studie velmi zajímavá.
Nemám moc ráda příliš dloluhé články, a tak dnes uvedu charakteristiky prvních třech generací.

Tichá generace(nar. 1925-1945)

Velmi přizpůsobivá generace, narozena mezi dvěma světovými válkami.
Rodina:
Vyznávali tradiční model - muž vydělával a rozhodoval, žena se starala o domácnost a děti, které musejí poslouchat. Brzo uzavírala sňatek, brzy měla děti. Málo se rozváděla i proto, že rozvod byl v Československu uzákoněn až v roce 1950. Do té doby existovaly dvě alternativy - rozvod od stolu i lože. Manželé spolu nežili, ale sňatek trval nebo rozluka (v podstatě rozvod), kdy podmínkou pro rozluku bylo např. cizoložství, vězení, duševní choroba.
Děti vychovávali autoritativně o vnoučata se starají podobně.
Práce:
Ideálem bylo strávit celý život v jednom zaměstnání, většinou měli i stejné bydlení.
Životní heslo: loajalita
Technologie: rádio
Dnes je jim 73 až 93 let.

Generace populační exploze(nar. 1946-1964)

Generace narozená po 2. světové válce, ovlivněna rozdělením Evropy na Východ (komunismus, nedostatkové zboží) a Západ (ekonomický růst, doba hippies).
Rodina:
Vliv sexuální revoluce a rebelie proti tradiční rodině a hlavně autoritě otců, začíná zaměstnanost žen.
Práce:
Pracovali i v sobotu (pětidenní pracovní týden byl zaveden v r. 1968, ale pracovní soboty byly občas až do roku 1989). Měli dokonalé pracovní návyky a dnes jsou frustrováni, že je s nimi většinou jejich děti a vnoučata nesdílejí.
Heslo:
Buduj vlast, posílíš mír, ale i Kdo nekrade, okrádá rodinu.
Technologie: televize, tranzistorové rádio, gramofon, kotoučový magnetofon

Dnes je jim 54 až 72 let.

Generace X(nar. 1965-1980)

Cynická generace, sázející na pragmatismus a individualismus. Mají rádi své jistoty, změny jim většinou vadí.
Rodina:
Jde o potomky obou pracujících rodičů. Tato generace bývala v dětství často sama doma. V roli rodičů jsou úzkostliví. Po listopadu 89 odkládají sňatek i děti na pozdější dobu, především kvůli možnosti cestovat a podnikat.
Práce:
Vydělávání peněz je většinou nejdůležitější položka žebříčku hodnot, snaží si udržet své místo, přesčasy berou jako normální součást pracovního procesu. Často se potýkají se syndromem vyhoření a pocitem viny, že nemají tolik času na své děti, kolik by si přáli.
Heslo: Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se ji a nebo Tvrdě pracovat i hrát.
Technologie: Kazetový magnetofon, hudební videoklipy, první počítače a hry, walkmany.

Dnes je jim 38 až 53 let.

Kam dál